Dvě přání

Byla jedna vdova a ta měla dvě dcery.

Starší byla pyšná a lenivá. Ta mladší byla pracovitá a mírná. Matka měla radši starší dceru, mladší musela být stále v kuchyni a na obě pracovat.

Jednou šla mladší dcera pro vodu do studně. Najednou k ní přistoupila neznámá stařenka a prosila, aby jí dala napít. „Dám, matičko, dám,“ povídá to hodné děvče a hned stařence podala džbán s vodou. „Ráda bych se ti nějak odměnila,“ řekla stařenka. „Řekni, co si přeješ?“ „Chtěla bych umět rychle a krásně tkát, matičko. Mohla byste mi poradit?“ A tu stařenka vysvětlila dívčině, jak nitky a cívky hbitě přehazovat.

Dívčina poděkovala a pospíchala domů. Vyprávěla všechno matce, ale ta ji hubovala: „Takovou hloupost sis přála! Proč jsi nechtěla zlatý peníz? Jdi, hloupá, jdi z domu! Už tě nepotřebujeme. Pro vodu si zítra půjdem samy!“

A hned druhý den poslala starší, pyšnou a lenivou dceru pro vodu a nakazovala jí: „Přijde-li stařena, žádej zlatý peníz!“ Tak šla druhá dcera pro vodu.

A jak vodu ze studně nabírá, už za ní stojí stařenka a prosí o doušek vody. „Nejsem tu, abych dala každému napít,“ řekla pyšná dívka. „Nu, ale dám vám.“ „Děkuji ti, děvče,“ řekla stařenka. „ráda se ti nějak odměním. Řekni, máš nějaké přání?“ „Chtěla bych zlatý peníz.“ A tu stařenka jí podávala těžký zlatý peníz.

Pyšná dcera utíkala domů a volala: „Matko, nesu peníz! Půjdu každý den ke studni a vždycky jeden přinesu. Nemusíme nic dělat!“

Hned si nakoupily jídla a všelijakých tretek a celý peníz utratily.

Druhý den čekala marně pyšná dcera u studně na stařenku. Stařenka nepřišla a ani v následujících dnech se už neobjevila.

Matka s dcerou neměly co jíst. Marně hledaly po celém kraji pracovitou mladší dceru. Nikde ji nenašly. Ta zatím byla už v dalekém městě. Uměla krásně tkáti, všichni si její práce vážili a velmi dobře se jí dařilo.

Dvě přání

Výrobce

DiarMU

Délka

Autor

Boukal V.

Napsal

Janíčková A.

Označení

B0292

Dvě přání

Podobné pohádky

Ubrousku, prostři se!

Rukavička

Kohoutek a mlýnek

Gulliver zmaří válku