Hloupý kluk

Žil – byl Nikita – moc hloupý kluk. Všechno olizoval.

Při obědě jí příkrm, olíže nůž – vždyť se může říznout.

Začne barvit barvami obrázky – strčí štěteček do pusy. Vždyť se může otrávit. Barvy bývají jedovaté.

Jí moučník a tajně vylíže celý talířek jazykem – zrovna jako pejsek.

I venku všechno lízal a cucal. Jak uvidí rampouch – šup s ním do pusy. A když padal sníh, chodí Nikita s vyplazeným jazykem po ulici. Chodí a čeká, kdy mu na jazyk spadne sněhová vločka. Je docela hloupý – ten Nikita

Jednou byl tuze velký mráz. Venku se všechno pokrylo jinovatkou. Stromy, keře, ploty a domy. Všechno kolem bylo bílé.

Nikita šel na procházku. Prošel se a šel zpátky. Vystoupil po schodech před vchodem do domu a vidí: měděná klika u dveří také pokryta jinovatkou. Byla celá bílá, jako z cukru.

Nikita vyplázl jazyk a olízal kliku. Ale jazyk se mu přilepil. Přimrzl. Nikita ho chce odtrhnout – bolí to. Chce mluvit, ale copak může mluvit s vyplazeným jazykem? Nikita se opřel nosem o dveře a pláče.

Přiběhly děti, Nikitovi přátelé. Ptají se: „Copak to děláš, Nikito? Pročpak tak stojíš a pláčeš?“ A Nikita jim nemůže odpovědět. Stojí a pláče. Děti se polekaly, běžely k domovníkovi Jegoru Ivanoviči, volají na něho: „Jegor Ivanoviči! Nikita se přilepil jazykem na kliku.“

Jegor Ivanovič ihned pochopil co se stalo. Chytil honem čajník s teplou vodou a běžel k Nikitovi. Lil vodu na měděnou kliku. Lil, lil, všechnu vodu z čajníku vylil. Klika se ohřála a jazyk se odlepil. Od té doby už Nikita nic neolizuje.

Hloupý kluk

Výrobce

DiarMU

Délka

Autor

Boukal V.

Napsal

Janíčková A.

Označení

B0301

Hloupý kluk

Podobné pohádky

O červené slepičce

Hvězdičky

O stříbrné studánce

O Černokněžníkovi