y
O černokněžníkovi
Jednou jeden starý chudý otec měl syna. Když nebylo práce ani výdělku, navrhl otec synovi, aby šli spolu do světa hledat práci. A tak tedy šli.
Šli už několik dní a přišli do hlubokého lesa ke skále. Na té skále seděl člověk, který četl z veliké knihy. Byl to černokněžník. Otec se synem ho pozdravili, černokněžník jim odpověděl a ptal se, kam jdou.
„Vedu synka do světa,“ řekl otec a podal černokněžníkovi ruku. Černokněžník položil knihu, postavil se a pravil: „Proč bys ho posílal do světa, nech ho u mne, ať mi posluhuje. Musíš mi však za to zaplatit.“ „Kde bych vzal peníze?“ namítl otec. „Nemáš-li, nech synka u mne v učení sedm let, potom si pro něho přijď. Poznáš-li ho, může se s tebou vrátit domů, nepoznáš-li ho, zůstane u mne navždy.“
„Staň se,“ řekl otec, „to by bylo, abych syna nepoznal.“ Potom odešel a černokněžník odvedl syna do své jeskyně. Byly v ní dvě jizby, jedna plná knih, které měl mládenec čistit od prachu, v druhé bylo prostřeno jídlo pro dvě osoby. „Budeš-li s prací hotov, zazvoň na tento zvonec. Hned k topě přiběhnou chlapci, s nimiž se budeš veselit a hrát po libosti.“
Potom zasedli ke stolu, dosyta se najedli a černokněžník odešel kamsi daleko ze svého příbytku v jeskyni. Synek se dal do oprašování knih, oprašoval jednu knihu za druhou, pěkně je utíral prachovkou a zase je vracel na jejich místo v knihovně.
Když tak po čase všecky knihy oprášil, vzpomněl si, že by mohl zazvonit a zavolat chlapce, ale neučinil tak. Místo toho četl z černokněžníkových knih. Když se pán po roce vrátil a uviděl své knihy v pořádku a čistotě, daroval synkovi zlatý dukát. Synek prosil, aby směl navštívit svého otce a dukát mu podarovat.
Černokněžník svolil a synek šel domů. Našel otce zadumaného a když se ho ptal, proč je smuten, řekl otec chlapci, že se obává, že ho za sedm roků nepozná. „Tím se netrapte,“ těšil ho syn, „až si pro mne za sedm roků příjdete, budu proměněn v holuba. Poznáte mě podle toho, že budu mít jedno křídlo svěšeno.“
Minulo sedm let, starý otec vzal hůl a šel pro svého syna. Černokněžník ho přivítal a ukázal mu na hejno holubů, aby si mezi nimi vybral, který je jeho syn. Stařec ukázal na toho se svěšeným křídlem. „Pravda, uhádl jsi, ale já ho teď ještě potřebuji a nemohu ho zatím proměnit v člověka. Přijď si pro něho později.“
Když otec odešel proměnil černokněžník holuba v mládence a ten opět čistil knihy. A také je četl a mnohému z černokněžnického řemesla se naučil. I přišel otec po čase pro syna znovu a chlapec byl zase proměněn v holuba. Černokněžník mu ukázal na hejno, ale než se otec porozhlédl, hejno se rozletělo na všecky strany.
Jeden holub letěl na královský zámek, kde princezna sypala drůbeži zrní. Jedno zrno bylo zlaté. Jakmile se holub dotkl zobákem zlatého zrnka, proměnil se v mládence. Potom pěkně princezně poděkoval a vrátil se k otci, s nimž žil ještě dlouhá léta ve štěstí a spokojenosti.
