Ivánek byl dobrý pionýr – jen jednu chybičku měl. Rád si pospal – a pak musel úprkem do školy. Jednou měl také tak napilno, uvázal si pionýrský šáteček jen tak tak – a už běžel.
Pospíchá, aby byl ve škole ještě před zvoněním – a najednou – tu máš! Přiletěl čtverák větřík a frrr! - sebral Ivánkovi červený šátek s krku a pryč s ním!
Ivánek zůstal jako opařený. Nemůže přece říci ve škole kamarádům: „Ztratil jsem svůj pionýrský šátek!“ - Jaká by to byla hanba! Sedl si na kámen u cesty a bylo mu do pláče. Přiletěla vlaštovička a ptá se: „Ivane, Ivánku, proč jsi tak smutný?“ Ivan ji pověděl. - „Měl sis šátek pořádně uvázat. Co pionýr dělá, dělá vždycky pořádně.“ kárala jej vlaštovička. „Ale chci ti pomoci. Tys mi jednou zachránil mláďátko, které vypadlo z hnízda. Poprosím orla, aby ti pomohl šáteček najít. On je veliký a silný!“
+6
Vlaštovka prosila orla: „Pomoc, prosím, Ivánkovi! Je to dobrý pionýr, má rád zvířátka a nikdy žádnému neublížil.“ - Orel si dal říci, vzal Ivana na záda a už s ním letěl vzhůru do oblak.
Za chvíli viděl před sebou červenou tečku. To byl šáteček. Orel napjal všechny síly a nejednou byli tak blízko, že Ivánek chytil šátek do ruky.
Orel mu přísně poručil: „Teď si jej uvaž, jak se patří!“ - Ale Ivánek se honem hnal ke škole, šáteček hodil jen tak kolem krku – a neštěstí bylo hotovo! Přihnal se zase šibal vítr – a sem s šátečkem! Odnesl jej jako kousek papíru. Marně za ním Ivan běžel a prosil. Červený bod se znovu ztrácel v oblacích.
Tentokrát vítr hodil šátek do hluboké a úzké propasti. Orel zase donesl Ivánka až k ní, ale řekl: „Tam dolů já letět nemohu!“Vlaštovka však přilítla a povídala: „Do propasti dovedou slézt leda ještěrky! Poprosím je!“ - Našla v křoví dvě ještěřičky, ty se spustily do propasti a za chvilku se objevily i se šátečkem.
Ale teď si jej opravdu uvaž pořádně,“ přikazoval orel. Ale Ivánek? Kdežpak! Pospíchal, jen tak konce šátku halabala přehodil – a najednou zase vítr a znovu šáteček v oblacích. Tentokrát jej však větřík zanesl až nad moře a hodil jej do vln. - Orel zase Ivánka donesla až nad moře a hodil jej do vln. - Orel zase Ivánka donesl až nad moře, ale pod vodu se spustit nedovedl. Dobře že tu byla zase ochotná vlaštovička a prosila ryby: „Ryby, rybičky mořské, vylovte Ivánkovi pionýrský šátek z hlubin! On je dobrý pionýr, nikdy zvířátkům neubližuje!“
Ryby neřekly docela nic a zmizely. Ivan s orlem a vlaštovkou čekali dlouho na břehu. Konečně se moře rozvlnilo a dvě velké ryby táhly z hlubin Ivanův šátek. Než doletěli domů, vítr jej docela usušil a orel náramně přikazoval Ivánkovi: „Jestli si šáteček neuvážeš poctivě, nikdy už ti nepomohu!“
Ivánek to udělal, poděkoval ptákům a pádil ke škole. Dareba vítr se hnal za ním, ale nepochodil. Šáteček držel pevně. Ivan udělal na vítr dlouhý noc – a zmizel ve škole.
y
