y
Princezna Krasava
Žil kdysi král se svou ženou a dlouho neměli děti. Když se jim narodila dceruška Krasava, královna zemřela.
Smutný král dlouho truchlil nad ztrátou své ženy a celé dny prodléval nad kolébkou dcerušky, která mu byla jedinou útěchou. Často ji laskal a nosil na rukou a než se nadál, uplynul rok a po něm i druhý a třetí. Samým hýčkáním však rostla z Krasavy dívka hrdá a panovačná.
Jednou si vyšla na procházku do lesa. Tam sbíral do košíčku jahody hoch jménem Oldřich, který byl příchodem spanilé princezny velice překvapen. Jen pozvedl hlavu a pohlédl na Krasavu, hned poznal, že je chudý a bojácný, a za své roztrhané šaty se před nádherně oděnou dívkou zastyděl.
Krasava mu poručila, aby jí košíček podal a se smíchem všecky jahody vysypala na zem. Hošík se nesmírně ulekl a litoval, že nedonese nemocné babičce domů sladké jahody. Krasavu však chlapcův pláč neobměkčil. Potom mu rozkázala, aby jí ukázal cestu k chaloupce, kde bydlí jeho babička.
Oldřich se na tou žádostí pozastavil, ale co mu zbývalo jiného, než Krasavu poslechnout. Aby se zlé princezně alespoň trochu pomstil, vodil ji různými pěšinkami, takže se docela utrmácela. Konečně po dlouhém bloudění spatřil v dálce chaloupku, kde bydlil se svou babičkou.
Ještě než došli k chaloupce, zvedla se vichřice a nad lesem strašlivě zaburácelo. Krásná, ale zlá princezna se nemálo bouře polekala. Blesk za bleskem křižoval oblohu a zpupná Krasava ve strachu prosila hocha, aby ji co nejrychleji zavedl do chaloupky, protože se bouřky tuze bála.
Ponížený chlapec se mohl hrdé princezně pomstít, ale neučinil tak, vzal Krasavu za ruku a rychle s ní běžel k chaloupce. S oblohy se lil prudký déšť a nádherné princezniny šaty byly za chvíli docela zničeny.
Když se objevila promočená a ustrašená princezna v chudé, ale útulné chaloupce, pochopila, jak Oldřichovi ublížila. Babička, ležící v horečce na posteli, ptala se vnuka, kde má jahody. Princezna se zastyděla po druhé a slíbila babičce, že jí zítra pošle jahod, kolik bude chtít.
Když bouře ustala, vyvedl Oldřich Krasavu z lesa na zámek, kde se o osud princezny všichni nemálo strachovali. Oldřichovým příchodem byl nejvíce překvapen sám král. Kladl chlapci různé otázky, ale Oldřich se bál promluvit a všecko za něho musela povědět Krasava.
Aby provinění své dcery odčinil a dobrému chudobnému chlapci se dobře odvděčil, dal král na druhý den vypravit do chaloupky plný vůz pochoutek a lékaře, který babičku brzy uzdravil. Krasava si už nikdy s chudobnými lidmi nezahrávala a kdykoliv si vyšla do lesa, vždy navštívila Oldřicha a jeho starou babičku.
