Vána a Ljusa měli vystoupit na novoroční slavnosti v mateřské škole se svou písničkou. Před slavností svoje číslo pilně cvičili. Váňa zpíval, Ljusa hrála na klavír: Všechno, o čem se ti sní v letošní noc poslední, jsi-li dobrý, děda Mráz ti v novém roce vyplní.
+7
Když písničku uměli, Ljusa – starší a rozumnější – zatelefonovala dědovi Mrázovi. Pověděla mu, jaké si připravili s Váňou samostatné číslo na slavnosti, a ohlásila mu také, jaké dárky by si přáli od dědy Mráze.
Děd Mráz ve své chaloupce daleko, daleko na severu právě spisoval, které dárky k Novému roku má přinést dětem do měst a vesnic. K tomu, co si které dítě přálo, si také zapisoval, jak se ten chlapeček nebo děvčátko učí, zdali je hodné a jak si dárek zaslouží.
Sněhurka pomáhala dědu Mrázovi připravovat nadílku. Podle přání, které telefonovala Ljusa, přichystala pro Váňu plyšového medvídka Míšu a pro Ljusu zajíčka s čokoládou.
Z krabic a příhrad v dědově chaloupce putovaly na hromadu k nadílce celé zástupy hraček: malí sloni a míče, panenky a vojáčci, autíčka, vláčky a letadélka a ještě mnoho jiných krásných hraček.
Byl těch hraček ohromný pytel, a tak plný, že až praskl. Z díry vykukovaly hračky pro Váňu a Ljusu: plyšový medvídek Míša a zajíček s čokoládou.
Před chaloupkou přihrčelo auto a dědovi se ohlásil jeho řidič – Sněhulák. Děd Mráz se rozloučil se Sněhurkou a přisedl na vůz k hračkám. Sněhulák zatroubil na houkačku, a už se vůz s nadílkou rozjel do kraje.
Ale běda! Jak se vůz po hrbolaté cestě otřásal, Míša a zajíček vypadli z pytle do sněhu. Děd Mráz to nezpozoroval – Míša a zajíček se chtěli vrátit do chaloupky, ale nemohli, protože zajíček měl nožky přivázané k čokoládě.
Ke všemu se tu najednou objevil zlý vlk. Byl hladový a chtěl Míšu a zajíčka sníst. Ale přesvědčil se, že hračky jsou z vaty a plyše a nejsou k jídlu. Strhl tedy aspoň zajíčkovi z nožek krabici, snědl čokoládu a odběhl.