y
Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda
Bylo-nebylo. Byl jednou jeden král, který rád lovil po lesích. Jednou se pustil daleko za jelenem a zabloudil. Byl sám a sám. Přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Zůstával tam uhlíř.
Král chtěl, aby ho vyvedl z lesa. „Rád bych,“ řekl uhlíř, „ale teď nemohu. Má žena čeká děťátko.“ I musel král přespat u uhlíře na seně.
O půlnoci se tu narodilo děťátko. Babičky-sudičky mu přisoudily mnohá nebezpečí, ale také šťastné vyváznutí a za ženu dceru krále, který nahoře na seně ležel.
Téže noci se narodila paní králové dceruška. Král, jak ji uviděl, vzpomněl, co mu bylo přisouzeno v chalupě uhlířově, a velice se polekal.
Rozkázal služebníkovi, aby uhlířovo dítě vzal a utopil. Myslil, že se tak nevítaného ženicha nejlépe zbaví.
Ale děťátko se neutopilo. Vytáhl je rybář, donesl ženě a ta je vychovala jako své vlastní. – Říkali mu Plaváček, protože jim po vodě připlaval.
Po letech jel tudy král, i poznal ve švarném mládenci synka uhlířova. Sedl a napsal královně list, v němž poručil, aby posla okamžitě popravili.
Cestou s poselstvím potkal Plaváček svou kmotru-sudičku. Byla to právě ta, co mu přisoudila za ženu dceru královu. Pozvala ho k sobě na noc a jeho psaní vyměnila za jiné.
V tom bylo poručeno, aby posla bez meškání oženili s princeznou. Tak se také stalo.
Král nemohl již ničeho změniti, i rozkázal: „Chceš-li mou dceru mít, musíš jí přinést za věno tři zlaté vlasy Děda-Vševěda.“ Doufal, že na té cestě Plaváček zahyne.
Plaváček přišel k černému moři. Převážel tu převozník, který se nemohl své služby nijak zbavit. Plaváček slíbil, že mu pomoc opatří, a převozník ho převezl.
I přišel do království, kde lidem uschla jabloň plodící omlazující jablka. Zavedli ho před starého krále a tomu Plaváček slíbil, že se vrátí a pomoc přinese.
V jiném království vyschla lidem studna s živou vodou. I tu Plaváček králi slíbil, že vyzví, jak vodě pomoci.
Tak přišel po dlouhém putování k zámku, který se třpytil jako zlatý. Byl to zámek Děda-Vševěda.
Potkal tu svou kmotru. „Vítám tě, Plaváčku,“ povídá. „Děd-Vševěd je můj syn, jasné Slunce. A já ti jeho tři zlaté vlasy opatřím.“
Když měl Děd-Vševěd přiletět, schovala Plaváčka pod káď. Jinak se mohlo stát, že by její syn opovážlivce upekl.
Děd-Vševěd se navečeřel a usnul. Babička mu spícímu vytrhla tři zlaté vlasy a ještě se dověděla, jak pomoci lidem, jimž Plaváček pomoc slíbil.
Ráno se stařeček proměnil v děťátko, boží Slunéčko, a vyletěl oknem. Plaváček babičce za všechno dobré poděkoval a vracel se domů.
Ve městě s vyschlou studnou poradil tak: „Dejte studnu vyčistit a žábu, co na prameni sedí, zabijte!“
Když to lidé vykonali a živá voda zas tekla, král daroval Plaváčkovi dvanáct koní s poklady.
Ve městě s uschlou jabloní poradil zas tak: „Dejte jabloň přesadit a hada, který jí leží v kořenech, zabijte!“
Lidé to vykonali a omlazující jablka divem uzrála. I tento král daroval Plaváčkovi dvanáct koní a poklady.
Plaváček dal se s bohatstvím převésti přes moře a převozníkovi poradil, aby prvnímu, koho bude zas převážet, dal veslo do ruky.
Tak přivezl Plaváček nejen tři zlaté vlasy, ale také veliké bohatství. Když král slyšel, zač je získal, zachtělo se mu kouzelných jablek a vody, i vydal se pro ně.
Plaváček se svou princeznou žili pak do smrti šťastni –
kdežto král dodnes jezdí za převozníka přes černé moře.
