y
KLUCI , POZOR PRÁZDNINY!
Na prázdniny u babičky se kluci těšili už moc dlouho. Čekal je dvorek s pejskem a kočičkou, zahrada, potok a spousta věcí, které patří ke krásnému venkovu. Ani hřiště tam nechybělo. A právě na něm se Pavel s Jirkou nejvíc vydováděli.
Jednou, zrovna když se vracel nějaký dědeček s fůrkou jetele, přeletěl míč ohradu a jako naschvál se strefil do hrabiček. Ty se ošklivě polekaly, nadskočily a chudáka dědečka nešťastně praštily po hlavě.
Čiperného dědu to namíchlo, rozběhl se, jako mladík přeskočil ohradu a hnal se za kluky.
„Dělej, schováme se!“ zavelel Pavel a hned se zavrtal do hromádky jetele. Jirka skočil střemhlav za ním. Napjatě čekali, co se bude dít.
Dědeček si ve zlosti ani neuvědomil, že je jetel tentokrát nějak moc těžký. Dotáhl káru až k chlívku. Však se už mlsné koze Líze sbíhaly sliny na sladkou pochoutku.
Tohle přece není jetelíček, zamečela otráveně, když olízla jedno klukovské čelo. Namíchla se, bojovně sklonila hlavu a oba vetřelce rázně seznámila se svými špičatými rohy.
Po několika kotrmelcích dopadli kluci na chlupatý kozí hřbet. Bradatá se pak pustila za míčem. I jemu se chtěla pomstít. Jenže nabrat na rohy míč, a zvláště chytrý míč, není snadné!
Koza se za ním hnala po silnici tak zběsile, že neviděla ani neslyšela pokojně bafající traktor. Setkání nebylo nijak přátelské. Traktoru neublížilo, zato koza skončila v příkopu. Zajímavá gymnastická sestava byla zakončena přemetem kluků přes valník. Ještě ve vzduchu se seznámili s Pepíkem.
Popovídat si s ním mohli ovšem až po dopadu na zem. Jenže nikomu do řečí nebylo. Hlavně Pepíkovi. „Jsem hlupák!“ prohlásil, „neměl jsem se držet valníku! Teď mám z kola dvě osmičky a táta mě určitě zmydlí! Jenže napřed zmydlím já vás, protože do traktoru vrazila ta vaše bláznivá koza!“
Vysvětlovat něco Pepíkovi bylo v té chvíli zbytečné. V očích mu zlostně blikalo - jedinou spásu viděli kluci v útěku. Pepík naskočil na zříceninu svého kola a vydal se za nimi.
Kluci si nepočínali o nic chytřeji než před chvílí koza Líza. Zapomněli, že mají oči na koukání a vrazili do myslivce, který si pokojně vykračoval k lesu.
Polekaný myslivec si v první chvíli myslel, že ho napadl divoký kanec. Rozpřáhl ruce, vykřikl, uskočil - a málem ho přejelo auto! Zkušená řidička naštěstí neztratila rozvahu, takže nárazník jenom pošimral baculaté bříško pana myslivce.
Kluci se autu šikovně vyhnuli a na plné obrátky uháněli pryč. Do smíchu jim ale nebylo. Sotva unikli jednomu nebezpečí, už jim druhé hrozilo za zády. Jmenovalo se myslivec a vzalo si na pomoc ještě řidičku se spolujezdcem!
Jirka s Pavlem měli namále. Když se už zdálo, že neuniknou, zasupěl vedle nich traktor. Marně míček kolem kluků varovně poskakoval. Kdepak, nedali si říct. Jako opičky se zavěsili za valník a soukali se nahoru.
Před železničním přejezdem musel traktor zastavit. „Honem dolů!“ nařídil Jirka a Pavel ho poslušně následoval. Chlapci podlezli závoru a přeběhli koleje těsně před houkající lokomotivou. Hrůza pomyslet, co všechno se mohlo stát! Vždyť k velkému neštěstí stačilo třeba jen malá klopýtnutí!
Míček čekal, až se vlak přežene. Oba provinilce pak snadno našel v kupce sena za tratí. Neprozradil je, i když si v koutku duše přál, aby jim někdo už konečně pořádně nařezal
Když v dálce dozněly kroky pronásledovatelů, vyšli kluci z úkrytu a pomalu se loudali domů. Chtěli si cestou pinkat, ale míč mezi nimi poskakoval jako cizí. Ani špetka radosti ze hry v něm nebyla.
Se špatnou náladou došli až k přejezdu. Než se nadáli, rozblikala se červená světla, zazněl zvonkový signál,
a závory se snášely k zemi. Kluci měli sto chutí zase podlézt, jenže míčku právě došla trpělivost: skákal před nimi s takovou zuřivostí, že jen kulili oči a neodvážili se ani pohnout.
Teprve, když se vlak s děsivým rachotem přehnal kolem nich, uznali, že podlézání závor by mohlo moc špatně dopadnout. Pavel s Jirkou se zařekli, že už to nikdy neudělají.
Kousek za přejezdem je předjel traktor. Zaváhali: máme se svézt? Ale rychle ten hloupý nápad zahnali na útěk! Míček by jim to nikdy neodpustil!
Kluci došli pokojně na náves, vypili u babičky pořádný hrnek čerstvého mléka a potom až do večera dováděli na hřišti za ohradou se svým chytrým míčem. A ještě něco udělali: omluvili se dědečkovi a panu myslivcovi. Jenom koze Líze se po celé prázdniny vyhýbali velikánským obloukem!
