Vděčná zvířátka

Byla jedna vdova a ta měla dvě dcery, jednu vlastní a druhou nevlastní. Vlastní se jmenovala Dorla, nevlastní Lenka.

Lenku honila jenom do práce. Dorla celý den lenošila. Jednou se macecha na Lenku rozhněvala. Upekla jí koláčů, ale do mouky přisypala popele, aby nechutnaly. Potom poslala Lenku do světa.

Lenka šla a v poledne přišla k chaloupce. Vstoupila do chaloupky, kde odpočívali na lavici kočka a pejsek. Lenka si k nim přisedla a podarovala každé zvířátko kouskem koláče. Sama si také vzala.

Zvířátka měla hrozitánský hlad, kočička stále mňoukala o kousek a pejsek hafal. Lenka jim rozdala po soustech všecko, co měla. Potom vyšla před chaloupku a napila se ze studánky vody. Přiběhla zvířátka, prosila o vodu a Lenka jim dlaní podávala studené vody.

Když se všichni napili, vrátili se do chaloupky. Za chvíli přišel medvěd a hned Lenku žádal, aby ho uložila na lavici. Lenka se zeptala pejska a kočičky, má-li to udělat, a zvířátka ji odpověděla, že ano.

Ale tu si to medvěd rozmyslil a žádal, aby ho položila do postele. Lenka se zase poradila s pejskem a kočičkou a ti řekli: „Polož jej do postele, dobře učiníš.“ Lenka položila medvěda do postele, pokřižovala se a lehla si vedle něho.

Když se ráno probudila, myslila si, že ještě spí a že se jí zdá krásný sen. Viděla nad sebou zlatá nebesa a hedvábné záclony a místo medvěda seděl na lůžku krásný mládenec. Rozhrnula záclony a vidí nádherný pokoj, plný krásných drahých věcí.

„To se divíš, panno,“ řekl jí mládenec. „Poslouchej, všechno ti vysvětlím. Zlá čarodějnice mě začarovala v medvěda a začarovala i můj zámek. Tím, žes mě položila do postele, byla moc čarodějnice zlomena. Za tvou dobrotu ti nabízím svou ruku.“

Když se to dozvěděla macecha, poslala také Dorlu do světa, ale zlá Dorla nepodarovala v chaloupce zvířátka, nedala jim vody ze studánky a ještě jim vynadala. Když přišel do chaloupky medvěd a žádal, aby ho Dorla položila do postele, ptala se zvířátek, co má udělat. „Sama jedla, sama pila, sama sobě radu dej,“ řekli pejsek s kočičkou.

Tu se Dorla na medvěda osopila a chtěla z chaloupky. Venku se však strhla bouře, z medvěda se stal čert a odnesl zlou Dorlu do pekla. Lenka žila spokojeně až do smrti a všichni ji měli rádi.

Vděčná zvířátka

Výrobce

DiarMU

Rok

1957

Délka

Autor

Vašica Vladimír

Napsal

Pazourek Vladimír

Označení

B0434

Vděčná zvířátka

Podobné pohádky

Kůň Barona Prášila

Maruška a medvěd

Baron Prášil

Kdo je hloupější