Žila malá hospodyňka a měla kohoutka. Sotva kohoutek ráno vstal, zazpíval: „Kykyryký! Dobré jitro, hospodyňko!“
Potom přiběhl k holčičce, sezobal jí z dlaně zrní a sedl si vedle ní. Pestré peří se mu lesklo jako namazané máslem. Jeho hřebínek odrážel zlaté sluneční paprsky. Byl to krásný kohoutek!
Jednou uviděla holčička u sousedů slepičku. Protože se jí slepička zalíbila, poprosila sousedku: „Dej mi, prosím, slepičku, já ti dám kohoutka.“ Uslyšel to kohoutek, svěsil hřebínek a sklonil hlavu. Co má dělat, když ho holčička nechce? Sousedka souhlasila a vyměnila slepičku za kohoutka.
+6
Brzy se holčička se slepičkou spřátelila. Rozčepýřená slepička snesla každý den vajíčko. „Kokokodák, moje hospodyňko, spapej vajíčko, ať jsi zdravá!“, volala slepička. Holčička vajíčko snědla a vzala slepičku na klín. Hladila její nadýchnuté peříčko, sypala jí zrní a dávala jí vodu.
Jednou přišla na návštěvu sousedka s kačenkou. Holčičce se kačenka zalíbila a proto poprosila sousedku: „Dej mi, prosím kačenku, já ti dám svou slepičku.“ Když to slepička uslyšela, svěsila křídla a zesmutněla, ale pomoci si nemohla. Co mohla ubohá dělat, když jí holčička nechtěla?
Velmi brzy byly holčička s kačenkou kamarádky. Chodívaly se spolu koupat do řeky. Holčička plavala a kačenka vedle ní. „Kačkačkač, moje hospodyňko, neplavej daleko, je tam hluboko!“ volala kačenka na holčičku. Sotva vyšla holčička na břeh, kolébala se kačenka za ní.
Jednou přišel soused a přivedl na provázku štěně. Holčičce se maličké štěňátko zalíbilo. „Jé, jaké hezoučké štěňátko! Prosím tě, dej mi štěně a vezmi si mou kačenku.“ Když to kačenka uslyšela, zamávala křídly a zakáchala. Soused vzal kachničku, dal ji pod paži a odnesl.
Holčička hladila psíčka a rozmlouvala s ním: „Měla jsem kohoutka a vyměnila jsem ho za slepičku, slepičku jsem dala za kačenku a teď kačenku jsem vyměnila za tebe.“
Psíček poslouchal, svěsil ocásek a zalezl pod lavici. V noci opatrně otevřel packou dveře a utekl. „Nechci kamarádit s takovým děvčátkem. Neumí ocenit pravé přátelství!“
Ráno se holčička probudila, hledala psíčka, ale marně. Neměla ani kohoutka, ani slepičku, ani kachničku – a psíček jí utekl. Zůstala sama a bylo jí smutno.