y
O třech přadlenách
Byla jedna vdova a měla jen jednu dceru a té říkali Liduška. A že byly chudobné, živily se přádlem. Liduka byla hezké a způsobné děvče, ale neráda předla. Kdykoli měla přísti, dala se vždycky do pláče. Jednou to matku již omrzelo i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu dala se Liduška do náramného pláče.
V tu chvíli jela okolo královna. Uslyšela pláč a šla se podívat do chaloupky. Když uviděla Lidušku tak žalostně plakati, ptala se, co se jí stalo. Matka se před královnou styděla, že její dcera tak neráda přede a proto řekla: „Milostivá královno! Moje dcera by celý den i noc jen předla a dnes už jsem jí proto dala pohlavek.“
Královně se děvče zalíbilo a vzala je hned do zámku. Tam ukázala Lidušce krásný kolovrat a tři pokoje plné lnu a řekla: „Buď pilná, má dceruško. Když mi všechen ten len spředeš, dostaneš mého syna za manžela a budeš královnou.“
Když královna odešla, sedla si Liduška k oknu a dala se do žalostného pláče. Kdyby i sto let předla, nemohla všechen ten len spřísti, co ho tu bylo. Seděla tak celou noc až do druhého dne v poledne, kdy přišla královna. Ta se podivila, že Liduška nic neupředla. Ona se však vymluvila, že je jí smutno po mamince. Když královna odešla, Liduška si zase sedla k oknu a jen vzdychala až do druhého dne.
Když královna přišla znovu, Liduška se zase vymluvila, že jí bolí hlava. Když se to však opakovalo i třetí den, že Liduška nic neupředla, řekla královna rozhněvaně: „Jestli i zítra nebude nic upředeno, mého syna nedostaneš a dám tě zavříti do tmavé věže, abys nepodváděla.“
Lidušce bylo úzko. Začala přísti, ale jak přísti, když tak neráda předla. Nechala přádla a usedavě plakala. Tu někdo zaklepal na okno a Liduška tam uviděla tři ošklivé babice. Jedné visel dolejší pysk až přes bradu, druhá měla palec u pravé ruky široký jako dlaň a třetí měla placatou nohu, jako cepem rozmlácenou. Liduka se jich náramně lekla, ale babičky se usmívaly a ptaly se, proč tak přežalostně pláče.
Liduška si dodala srdce a vyprávěla babičkám, co se jí přihodilo a také, že jí královna slíbila syna za manžela, až ten len všechen spřede. Babičky slíbily pomoc, pozve-li je Liduška na svatbu a posadí vedle sebe. „Všechno udělám, jen se honem dejte do práce“, slíbilo děvče. Tak babičky vlezly oknem do pokoje a daly se do milého lnu.. Ta se širokým palcem táhala nit, ta s dlouhým pyskem nit lízala a hladila a ta s placatou nohou šlapala a točila kolem.
Liduška spala a když ráno vstala, uviděla hromadu krásné hebounké příze. Babičky slíbily, že večer zase přijdou a odešly. V poledne se královna podivila, že Liduška napředla tolik krásné příze a pochválila ji. Večer babičky zase přišly, předly a to se denně opakovalo, až už i třetí pokoj byl prázdný. Potom babičky připomenuly Lidušce její slib a odešly. Královna zatím chystala svatbu a mladý král měl potěšení ze své krásné a pilné nevěsty a řekl jí:
„Žádej, co chceš, všechno ti splním.“ Tu Liduška prosila, aby si směla pozvati na svatbu tři chudé tetičky, které jí mnoho dobrého udělaly. Král svolil a tak babičky seděly o svatbě vedle nevěsty. Hosté by se byli smáli těm podivným tetičkám, král i královna se červenali, ale Liduška je sama uctívala,
protože jí udělaly tolik dobrého. Po hostině se mladý král ptal, od čeho má jedna tetička tak dlouhý pysk, druhá široký palec a třetí placatou nohu. Když uslyšel, že od předení, ulekl se a nařídil své krásné paní, aby se do smrti již žádného přádla nedotýkala.
