y
Koblížek na cestách
Na stráni za vesnicí stojí chaloupka. Pospíchá k ní dědeček a už z daleka volá: „Babičko! Já mám takovou chuť na koblížky - usmaž koblížky!“ „I ráda bych ti je udělala,“ povídá babička, „ale nemám doma ani hrstku mouky!“ „Jen se podívej do truhly, jistě trochu mouky ještě smeteš!“
Babička zadělala těsto smetanou, uhnětla koblížek a usmažila ho na másle. Krásný koblížek – červeňoučký, s bílým proužkem. A že je horký, nese ho babička na okno vychladnout.
Ale koblížku se nechce ležet na okně. Vrtí se, vykukuje z talíře a najednou hop! - a už se kutálí po zápraží.
A koblížek se kutálí dál po cestičce s kopce. Tu však proti němu stojí zajíc: „Koblížku, koblížku – já tě sním!“
„Nejez mě, zajíčku! Poslouchej, zazpívám ti písničku:“ A koblížek vyskočí na patník a spustí: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, uteku i zajíčkovi!“
A než s zajíc vzpamatoval, kutálí se koblížek dál po pěšině k lesu.
Už je u břízky na kraji lesa – a tu proti němu z houští vyrazí šedý vlk: „Koblížku, koblížku – já tě sním!“
Když sníš, tak sníš. Ale napřed ti zazpívám.“ A koblížek hop! na pařízek a zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, babičce a zajíčkovi, uteku i vlčkovi!“
A než se vlk vzpamatoval, koblížek se kutálí dál po pěšince lesem.
Už je koblížek u staré jedle – a tu proti němu medvěd. Kam šlápne, všecko pod ním praská. A hned: „Koblížku, koblížku – já tě sním!“
„Když sníš, tak sníš. Ale napřed si poslechni mou písničku!“ A koblížek vyskočil na pařez a zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, babičce a zajíčkovi, utekl jsem vlčkovi, uteku i medvědovi!“
A koblížek hop! s pařezu a medvěd bác na zem, tak se polekal! Koblížek se kutálí dál lesem ---
- a tu stojí proti němu liška. Z daleka ho viděla, z daleka ho cítila. A hned úlisně: „Vítám tě v lese, koblížku! Oh, jak jsi hezoučký, jak jsi červeňoučký!“ Koblížek se z té chvály ještě víc začervenal. A že lišce zazpívá.
Vyskočil na skalku a zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený, na okně chlazený, utekl jsem dědečkovi, babičce a zajíčkovi, vlčkovi a medvědovi a tobě, liško, taky uteku!“
Ale liška povídá ještě úlisněji: „Krásně, překrásně zpíváš, koblížku. Ale je to bída, jsem už stará, nedoslýchám. Pojď blíž a zazpívej mi ještě jednou, ale přímo do ucha.“
„Proč ne,“ povídá koblížek a hop! - už sedí lišce mezi ušima – znovu zpívá: „Já, koblížek červený, po truhle smetený, smetanou míšený, na másle smažený...“
Tu však liška pohodí hlavou, otevře tlamu, ham a ham! - a koblížek snědla …
„Vida, vida,“ diví se babička doma, „koblížek se nám někam odkutálel!“ „Eh co,“ povídá dědeček. „Doběhnu pro mouku a usmažíme si jiné koblížky. A budou ještě lepší než byl tamten …
A to je konec pohádky o koblížku na cestách.
Konec.
Babička vymetla truhlici a nametla dvě hrsti mouky. Bylo jí právě tak na jeden koblížek.
