- Tak to je vážná věc, povídá dispečer František - a honem se podíval jakéže má v závodě autobusy. A taky to vážná věc byla!
Když jede taková III.C na školní výlet, to se jí nemůže dát jen tak lecjaký autobus a už vůbec ne jen tak lecjaký řidič.
Takový autobus pro školní výlet nemůže být kupříkladu ani moc pérovaný, ani málo. Tak akorát. Aby neskákal jako splašená koza, protože to by se žáčkům školáčkům udělalo špatně.
Ale aby taky nebyl zas měkkounký jako maminčina peřinka - protože to by si zas vůbec, ale vůbec nic neužili.
A takový řidič pro školní výlet? To je teprve moc důležitá perzóna. Neboť musí mít s sebou nejen řidičský průkaz, ale i kudlu, špagát, tři knoflíky, jehlu, niť, velikááánskou láhev kysličníku vodičitého na odřeniny a hru Člověče nezlob se.
Tak vidíte, jak důležitou práci měl dispečer František. A ten dispečer František nakonec rozhodl, že pojede autobus číslo 12345 a řidič Slavík Jan.
A teď bych měl říci: byl to správňácký, fajňácký a báječnácký výlet, kdyby ... kdyby se nestalo něco, co v tomto městě ve středním Podbrdí nepamatují od založení hromadné dopravy. Řidič Slavík Jan šel nastartovat motor - a heleme se, podívejme, koukejme na to. Ten autobus místo aby spokojeně udělal vrm-vrm-vrm, vám najednou začal tichounce plakat.
Alealeale, copak to má znamenat? řekl řidič Slavík Jan. Snad jsem ti neumyl špatně čelíčko a očička? Tak to hnedka napravíme, uděláme znova! Ale autobus plakal dál ...
Počkejme, počkejme, pravil řidič Slavík Jan. Že ty chceš vydrbat šampónem, pěnou a mydlinkami? Hnedka to bude! Ale autobus plakal dál ...
Poslechni, ty autobuse, ty chceš určitě postříkat hadicí! Maličkost, kamaráde, přeješ si vodní mlhu, paprsek nebo proud? Co bych pro tebe neudělal?
Tak, a teďka jseš čisťounký jako zrovna vykoupané miminko, tak mi hezky pověz, copak ti chybělo, copak se ti stalo a copak bys chtěl?
Ale autobus plakal a vzdychal - a z místa se nehnul. A tak řidič Slavík Jan zavolal všechny opraváře, karosáře, elektrikáře, pneumatikáře, pumpaře a paní Holáskovou, uklizečku.
A všichni prohlíželi, zkoumali a povídali - a všichni se shodli, že to je případ náramně zvláštní, neboť ten autobus pořád tichounce plakal a vzdychal, ale z místa se nehnul a nehnul.
A když už byli všichni s rozumy docela v koncích, povídá ta paní Holásková: - Jelikož a protože už tady uklízím už dvacet let a leccos jsem viděla, tak vám můžu klidně říct, že tohle jsem ještě neviděla. Nedá se nic dělat: poraďte se s Vaňkem!
Poraďte se s Vaňkem - to se obyčejně jen tak říká. Ale vy mi nebudete věřit: v tom městečku ve středním Podbrdí žil stařík toho jména. A ten měl velké kouzlo: byl moudrý. A tak se za ním šoféři vypravili takovým kalupem, že se jim za autem prášilo.
Když dědu Vaňka posadili do auta, které nemělo střechu, tak se trošku bál, aby mu neulítla čepice. Ale sotva se přestal bát a ta jízda se mu začala líbit - už byli v garážích.
- To je moc smutnej autobus, chlapci šoférský, moc smutnej, povídá děda Vaněk. Nejsmutnější autobus, co jsem kdy viděl. A že jsem viděl autobusy pomalé i rychlé, jankovité i hodné, nablýskané i oprýskané, veselé i smutné...
Víte, říká se, říká: jaký šofér, takový autobus. A vy jste, pane šofér Slavík takto spíše člověk smutný nebo veselý? - Já jsem takto člověk veselý! povídá řidič Slavík Jan, po mně autobus ten smutek nemá!
Hm, hm, hm, pak je ovšem možná jiná věc: nejezdil vy jste s tím autobusem po cestách kamenitých, neudržovaných a i jinak ošklivých, neboť to by ho velice mnoho bolela kola přední i zadní a byl by smutnější než sedm smutných havranů... - Moudrý kmete, pane Vaňku, já bych svůj autobus na cesty kamenité, neudržované a i jinak ošklivé nikdy nevzal! Zapřisáhl se řidič Slavík Jan.
- Pak už ovšem ze všech možností i možností zbývá jediná, chlapci šoférský: nepoveze ten váš autobus náhodou na školní výlet III. C? Jestli jo, pak bych na jeho místě plakal taky!
- A pročpak, moudrý děde? ptají se ti chlapci šoférský. - Protože III. C je holota nevycválaná, raubířská a vůbec kapánek nevychovaná.
Protože na posledním výletě si vyřezával Vokůrka nožem kus potahu ze sedadla, neboť si chtěl udělat pouzdro na pistoli.
Protože Havránek vysypal tenkrát pod sedadlo slupky z buráků, Kejdovi upadla zmrzlina, Mráčkové nakousnuté jablíčko a ostatním třeťákům nejmíň dva košíky papírů!
- A jo, a nojo, a jistěže ano, povídali šoféři a řemeslníci. Pravda pravdoucí, vždyť se nám z posledního výletu místo autobusu 12345 vrátil tfuj-tajbl, brrr. - A tak to nic. A žádný výlet - a III. C nevezu nikam! povídá řidič Slavík Jan.
- Počkejte, počkejte! povídá dědula Vaněk. To je škoda, že nepodniknou výlet za krásami naší vlasti...ale poslechněte, chlapci šoférský, já bych měl nápad:
Pan doktor Vácha vynalezl takové zvláštní injekce, jak mi povídal. A ty injekce jsou úplně speciálně vymyšlený pro třeťáky C.
Abych vám pravdu řekl: je v tom výtažek z tatínkova koženého řemenu, který používál na správném místě pro pořádek.
Pak taky odvar z laskavce, co maminka nasbíralo na podbrské stráni - a ještě něco latinského. Hned si vzpomenu!
Jo: aqua destilata! A kdyby se jim to píchlo do zadečku...
Co vám mám povídat: dispečer František zavolá třídní učitelce Fídlerové Marii, ta doktorovi Váchovi, třetí C vystrčila zadečky, řekla auvajs! - a bylo to.
A výlet za krásami naší vlasti byl správňácký, fajňácký a baječnácký. Však taky když III.C loučila s řidičem Slavíkem Janem, tak ten řekl: ahoj kluci a holky. A autobus 12345 třikrát zamrkal, což v řeči autobusů znamená: brzy na shledanou!
Jo, milí zlatí, jenže tohle sérum doktora Váchy je jenom v pohádce. Jestli se chováte v autobuse zrovna tak, jako kdysi III.C, tak nevím. Pak vás asi autobus nepoveze. Leda...ledaže byste to zkusili bez té medicíny. Jen jestli víte jak. Víte co: tak mi to teď pěkně povězte, já budu poslouchat...
Konec.
y
