y
Nespokojená zvířátka
Sotva se rozbřesklo ráno a hospodyně otevřela kurník, vyskočil první kohoutek. Otřepal se, zakokrhal, rozběhl se a rychle přeskočil plot. Utíkal k lesu a rozhněvaně si bručel:
„Už nebudu doma. Jakmile si zazpívám „Kikiriký“, ozvou se kohouti v okolí, jakoby se mi posmívali. Jdu najít někoho, kdo mě naučí jinak zpívat.“
Doběhla ho kočka. „Kam tak z rána, kohoutku?“ „Můžeš jít se mnou,“ řekl kohoutek a všechno jí pověděl. „I já kohoutku, nejsem doma spokojena. Umím také pěkně zpívat, ale jakmile začnu, řekně hospodyně: „Mindo, jdi si mňoukat ven! A to mě uráží, že můj zpěv nikdo nechce poslouchat. Půjdu s tebou.“
Sluníčko začalo připalovat. Rozhodli se, že si trochu odpočinou a posadili se do trávy. Letěla kolem včelka: „Bzz-bzz, vítám vás, vzácná společnosti. Snad jste nepřišli vybírat med z mých květinek?“ řekla. „Neboj se, včelko, my máme jiné starosti,“ řekl kohoutek a všechno jí pověděl. „Když mě vezmete, půjdu s vámi. Také bych se naučila novou písničku,“ zabzučela včelka.
Šli kolem statku. Ležel tam Voříšek před vraty a vyhříval se na sluníčku. „Haf-haf,“ řekl. „To jsem rád, že vás vidím. Naši jsou všichni na poli a já už nevím co dlouhou chvíli dělat.“ „Víš co, Voříšku, pojď s námi,“ řekl kohoutek a po cestě mu pověděl, že jsou hledat někoho, kdo je naučí lépe zpívat.
Když přišli na kraj lesa, posadil se Voříšek na pařez a nechal si od každého předzpěvovat. Kohoutek zakokrhal: „Kikiriký!“ Kočka zamňoukala: „Mňau-Mňau!“ Včelka zabzučela: „Bzz-bzz!“ A Voříšek zaštěkal: „Haf-haf!“
Najednou v oblacích zazněl jasný zpěv skřivánka. „Už to mám!“ vykřikl kohoutek. „Skřivánek nás naučí zpívat! Kikiriký, skřivánku!“ volal a zvedal hlavičku vzhůru. „Slétni k nám, chceme, abys nás naučil zpívat.“
„Nemám čas, vždyť vidíš, že pracuju.“ „Jak to, že pracuješ, vždyť zpíváš,“ zlobil se kohoutek. „Ty hloupý, nevidíš, co ženců je na poli? A ty všechny svým zpěvem obveseluji – a to je moje práce. Když jim zpívám, jde jim všechno pěkně od ruky a já se z toho raduji.“ „Slétni k nám, skřivánku a nauč nás zpívat, my chceme také pracovat,“ řekl kohoutek.
„Chcete?“ řekl skřivánek. „Tak poslouchejte. Ty kohoutku, jdi se starat zase o slepičky, ty, Mindo, vychytej všechny myši, ty včelko, pěkně lítej, abys nasbírala hodně medu, a ty, Voříšku, pěkně zase hlídej, aby kuřátka nevběhla do zahrady, a to bude vaše píseň.“
Když skřivánek domluvil, vysoko vzlétl a zpíval a zpíval... Kohoutek, Minda, včelka a Voříšek se na sebe podívali a vrátili se zase domů.
