Císařovy nové šaty

Kdysi žil v jedné zemi marnivý císař, který rád nosil krásné šaty. Na každou denní hodinu měl jiné roucho a vydával za obleky velmi mnoho peněz. Když se po císaři někdo ptal, říkalo se: „Císař je v oblékárně.“

Jednou přišli do císařova sídelního města dva cizinci, kteří o sobě tvrdili, že dovedou utkat nejskvělejší látku, jakou si lze představit. A šaty z této látky mají tu vlastnost, že jsou neviditelné každému, kdo je hloupý.

Jakmile se to císař dozvěděl, dal vysázet oběma cizincům hodně peněz, aby mu co nejrychleji utkali čarovnou látku a ušili z ní pro něho šaty. Podvodní tkalci postavili dva tkalcovské stavy a dělali, že pracují. Ale ve skutečnosti vůbec nepracovali.

„Rád bych věděl, jak jsou tkalci s látkou daleko?“ řekl jednoho dne císař ke svým komorníkům. Lidé už v celém městě věděli, jakou moc budou mít císařovy nové šaty a také oni chtěli vědět, kdo je hloupý. Nejvíce to ovšem toužil zvědět sám císař.

Vydal se proto se svými ministry k cizincům, ale uviděl jenom prázdné stavy a dva chlapíky, kteří se ho vyptávali, jak se mu líbí vzorek látky. „Cožpak jsem hloupý?“ myslil si císař, ale řekl: „Ó, vzorek je opravdu krásný, je skvělý, báječný!“ přikyvoval, když tkalci dělali, jako by látku se stavu odnímali.

Císař dal oběma podvodníkům do knoflíkové dírky rytířský řád a nádavkem titul dvorních tkalců a rozhodl se, že po prvé vezme na sebe nové šaty o velké slavnosti. Celou noc předtím tkalci při šestnácti pochodních stříhali nůžkami do vzduchu a šili prázdnými jehlami. Nakonec řekli: „Hle, šaty jsou již hotovy!“

Když si císař se svým průvodem přišel pro nové šaty, podávali podvodníci prázdnýma rukama jednotlivé kusy a říkali: „Hle, tady jsou kalhoty! Tady je suknice! Tady je plášť! Jsou lehké jako pavučina. Člověk by myslil, že na sobě docela nic nemá. Ale to je přednost těch šatů!“

Císař se svlékl do košile, postavil se před zrcadlo a bral na sebe kus po kuse šaty z neviditelné látky, až byl oblečen do „ničeho“. „Ó, jak vám nové šaty sluší, jak jsou skvělé, báječné,“ říkali všichni kolem císaře.

O slavnosti kráčel císař v průvodu pod nádhernými nebesy a všichni lidé na ulici i v oknech říkali: „Bože, jak báječné jsou císařovy nové šaty.“ To říkali proto, že žádný nechtěl na sobě dát znát, že je hloupý.

Až jedno děvčátko zvolalo: „Vždyť je císař jenom v košili!“ A tu i ostatní začali pokřikovat: „Vždyť je jenom v košili!“ Císaři nabíhala husí kůže, neboť dobře věděl, že lidé mají pravdu. A tak byl nakonec hloupý přece jenom král.

Císařovy nové šaty

Výrobce

DiarMU

Rok

1955

Délka

Autor

Malý Süsser

Napsal

Pazourek Vladimír

Označení

B0518

Císařovy nové šaty

Podobné pohádky

Enšpígl se představuje

Jak to vlastně je? Bodlák

O zlaté rybce

Žába na suchu, Senoseč