Žil zajíc. Srst měl hustou, uši dlouhé. Zajíc jako zajíc. Náš však byl takový chlubílek, že bychom marně v celém lese hledali mu rovného.
Hrají si zajíci na planině, skáčou přes malý stromek. „Já třeba i sosnu přeskočím,“ křičí náš zajíc. „Copak to něco je?“
+6
Hrají si zajíci se šiškami – kdo výš hodí. A náš zajíc zase. „To je toho, já dohodím až do mraků.“ Ostatní zajíci se mu vysmívají: „Chlubílek, chlubílek!“
A jednou přišel do lesa myslivec. Zastřelil chlubivého zajíce a dal z jeho kůže udělat beranici. Beranici si oblékl myslivcům synek a zničeho nic začal se vychloubat před všemi dětmi: „Znám všechno líp, než naše učitelka. Svedu lehce každý úkol!“ „Chlubílek, chlubílek!“ říkali mu děti. Když potom přišel do školy a sundal beranici, sám sobě se divil: „Čím to, že jsem se tak vychloubal?“
Když se šel večer s dětmi klouzat na návrší, narazil si beranici a hned se začal zase vychloubat: „Skočím s návrší, třeba teď hned a přímo na břeh jezera!“ Na kopci se však jeho sáňky převrhly, beranice mu spadla s hlavy a zakutálela se někam do závěje. Chlapec ji nenašel. Domů se vrátil bez beranice. A beranice zůstala ležet v závěji.
Tu šla děvčátka sbírat roští. Jdou, rozmlouvají spolu, jedna se od druhé nevzdaluje. Najednou, ta nejmenší vidí – na sněhu leží bílá, huňatá čepice. Děvčátko zvedlo beranici a nasadilo si ji na hlavu.
Jak najednou zpyšněla! Proč bych s vámi chodila? Povídá. „Vždyť sama nasbírám víc roští, než vy všechny dohromady, a ještě budu dřív doma!“ „Když chceš, tak běž sama,“ říkají její kamarádky. A myslí si: „Jak je vychloubavá!“ Urazily se a odešly.
Obejdu se i bez vás,“ volá za nimi děvčátko. „Sama přitáhnu celý vůz roští.“ Sundala s hlavy beranici aby setřásla sníh. Ohlédla se kolem a vzdychla: „Co budu v lese dělat sama. Ani cestu nenajdu, ani roští nenasbírám!“ Zahodila beranici a utíkala za kamarádkami až je dohonila.
Zaječí beranice zůstala ležet pod keřem. Neležela tam však dlouho. Kdo šel okolo, ten ji našel, kdo jí uviděl, ten jí zvedl. Podívejte se, děti, kolem sebe, nemá někdo z vás zaječí beranici?“