Byla zima. Býka omrzelo stát ve studeném chlévě, vyšel ven a zamířil do lesa.
Potkal berana. „Kam jdeš?“ zeptal se ho. „Utíkám před zimou a jdu hledat léto,“ odpověděl mu beran. „Tak pojď se mnou,“ pozval ho býk. Už byli dva.
Potkali prasátko. Také prasátko utíkalo před zimou a hledalo léto. Naši poutníci je vzali s sebou a byli tři. Cestou přibrali ještě husu a kohouta – to už jich bylo pět. Mrzlo až praštělo. Všichni promrzli.
+6
„Co máme dělat, kamarádi?“ ptal se býk. „Musíme si postavit chaloupku, nebo zmrzneme,“ řekl beran. Rozdělili si práci a začali stavět: býk nosil trámy, beran stavěl zdi, husa ucpávala stěny mechem, kohout dělal střechu z chvojí a prasátko hnětlo hlínu, že postaví kamna.
Za den byla chaloupka hotova. Navečer zatopila zvířátka v kamnech a ohřívají se. Býk přežvykuje v koutě, beran leží na lavici, prasátko se válí u kamen, kohout vyskočil na kamna a husa se prochází po světnici.
Když se kohout ohřál, dal se do zpěvu: „Kikirikí!“ Běžela kolem liška. Uviděla, že se z chaloupky kouří, slyšela kokrhat kohouta a dostala na něj chuť. Podívala se oknem do chaloupky a uviděla, že kohout má kamarády, že sama na zvířátka nestačí.
Běžela z medvědem a vlkem a povídá jim: „Našla jsem pro nás skvělou kořist. Pro tebe, medvěde, býka, pro vlka berana a prasátko, pro sebe husu a kohouta. Žijí si tady v teplé chaloupce.
„Dobře, liško,“ povídají vlk a medvěd. „Doveď nás k chaloupce, sníme je a sami se v chaloupce usadíme.“ Došli k chaloupce a začali se radit, kdo má vtrhnout do chaloupky jako první.
Dohodli se, že půjde vlk, ten že je nejšikovnější. Vlk otevřel dveře a vešel dovnitř. Ale už ho uviděl býk a přitiskl ho rohy ke zdi. Beran se rozběhl a nabral ho na rohy. Prasátko začalo vlka trhat, husa ho tloukla křídly a klovala ho do očí a kohout kokrhá: „Dejte ho sem! Já ho zabiju, nohama rozšlapu!“
Vlk taktak, že se jim vyrval, vyrazil z chaloupky a ten tam! Medvěd a liška ubíhali za ním. Všichni tři se od té doby chaloupce zdaleka vyhýbali a zvířátka si tam klidně žila a měla se dobře.