Krakonoš, čaroděj a mocný pán krkonošských hor, měl rád dobré lidi, ale nenáviděl zlé a trestal je. Chudobným, co potřebovali jeho pomoc, rád pomáhal.
Ve vesnici pod horami bydlela chudá vdova s dvěma dětmi. Muž jí zemřel a švagr, bohatý sedlák, ji nechtěl znát. Jednou v létě vydala se s košem do hor, že nasbírá léčivých bylin a prodá je do lékárny, aby si nějaký groš vydělala. Obě malé děti vzala s sebou.
Chodila po lese, sbírala bylinky, až se konečně octla v takové lesní houštině, že nevěděla kudy kam. Bezradná a unavená posadila se s dětmi na zem a dala se do pláče.
+6
Vtom se objevil nedaleko nich dřevorubec a ptal se jí, proč pláče. Když mu žena řekla, že zabloudila, vyvedl ji z houští a ukázal jí cestu domů.
Ale než se s ní stačil rozloučit, poradil jí, aby vyhodila to býlí, které k ničemu není. Když viděl, že žena váhá, sám vysypal byliny z koše, natrhal do něho listí z blízkého stromu, srdečně se s ní rozloučil a odešel.
Ten dřevorubec byl Krakonoš, ale žena to nevěděla. Když jí zmizel z dohledu, vysypala po nějakém váhání listí z koše, jenom na dně trochu nechala a znovu nasbírala bylin, o kterých myslila, že je v lékárně dobře prodá.
Bylo k večeru, když přišla s dětmi domů. Vyňala z koše byliny – a co to vidí na dně koše? Jeden na druhém kupí se tam vrstva zlaťáků. Teprve teď poznala, že mluvila s Krakonošem a ten že jí pomohl.
Ale Krakonoš se s tím nespokojil. Chtěl potrestat bohatce za to, že nechal ženu a děti svého zemřelého bratra hladovět. Dal se k němu najmout na mlácení.
Slíbil mu, že vymlátí všechno obilí a za práci si vezme jenom tolik obilí, co ho unese. Sedlák souhlasil a radoval se, jak levnou pracovní sílu dostal. Ale přepočítal se.
Čeledín Krakonoš vymlátil obilí a zavolal sedláka k účtování. Když ho sedlák vybídl, aby si tedy vzal obilí, co unese, začal čeledín před očima úžaslého sedláka růst. Rostl, až byl vysoký jako nejvyšší strom. Pak si naložil na záda celou stodolu se vším, co bylo uvnitř, a nic nedbaje sedlákova nářku, odešel s nákladem do hor.