Právě když se chystali domů, přiběhl k nim vlk a řekl jim: „zítra vás sním.“
+6
Marně ho prosili, aby je nechal žít, vlk byl neúprosný.
Když se vlk vzdálil, řekl nejstarší osel: „Nenecháme se sežrat, držme spolu a vlk nás nepřemůže.“
Ale potom se rozběhl za vlkem a řekl mu: „Nech mě vlčku naživu, moje maso je už staré, polámal by jsi si zuby, budu již žít jen několik dní.“ „Dobře“ řekl vlk, „nechám tě žít, ale musíš se schovat do lesa.“
Za chvíli přišel za vlkem druhý osel a říká: „Nesežer mě vlčku, jsem už starý, raději toho mladšího.“ „Dobře“ říká vlk, „nechám tě žít, ale musíš se ve výmolu skrýt.“ A tak řekl i třetímu oslíkovi, kde se má schovat, aby ho nesnědl.
Ráno bylo na pastvě prázdno a oslové vyčkávali v úkrytech.
Vlk nejdříve vyhledal prvního a řekl mu: „Tvoji druhové se schovali, nemohu je nalézti. O tobě jsem však věděl a proto tě sním.“
A tak jeden oslík po druhém zmizeli ve vlčím břichu, který po dobré hostině odpočíval a myslel si: Kdo nedrží spolu, bývá přemožen!