y
Pokažená nálada
Všechna zvířátka, ptáčci, stromy, květiny v lese jsou vzrušené. Od rána se celý les chystá na veliký ples.
Nedaleko strmé stráně v jezírku se koupou laně a srnčátko u keříčku kartáčuje si bundičku.
Slavíci i drozdi pospolu spěchají do pěveckého souboru. A co medvěd? Zkouší hlas, bude hrát na kontrabas.
Chystají se staří, mladí, i nemocní by šli rádi. Dva zajíčci mladí zatančí si rádi.
Zajíčci už ze zvyku schystají se ve mžiku. Staří vážně vypnou prsa, vřískot šíří mladá chasa.
Hned u vchodu na slavnosti k střelnici zve sojka hosty. Můžeš vyhrát na ruku i myslivce z kaučuku.
Sbíhají se v hubě sliny, na tolik druhů zmrzliny; lišku nesmíš obejít, ale v kuchyni ji navštívit.
Liška hbitě vyskočí. „Dva kopečky, postačí? I špejli cukrové vaty... Dobrou chuť, zajíčci zlatí!
Veveřička též se vyptá, zda dost sladká je a sytá. Vtom: „Au!“ výkřik ušáka všechny kolem vyleká.
Posel krtek nic nemešká. „Kde je lékař?“ Volá ježka. Od bolesti do mdloby padl zajíc ubohý.
Ježek tam byl v okamžiku s vakem injekcí a léků. Prohlíží ho od hlavy, našel zoubek děravý.
Od bolístky zpuchla líce, musí jít do nemocnice. Cupká zajíc cupy-cup, prý mu zkusí léčit zub.
A lesem se z oslavy nesou zpěvy do dáli. Jen zajíček v zármutku uvažuje o zoubku.
Kdyby si byl šetřil zoubky, jedl mrkev a kedloubky, zdravé by je dneska měl, na plese by tančit směl.
Ale že on z lesních hostí nejvíc trpěl na sladkosti, nechtěl vidět kartáček – košťálek, tak si pokazil zoubek.
Běda zajíčku, běda věru; teď lituje v zubu díru. A všem radí oddaně: „Vám ať se to nestane!“
Zoubky pěkné, zdravé, silné rostou jen při zdravém jídle. Nejlepší jsou nade všechno zelenina, sýr a mléko.
Díky kartáčku a vody ochráníš je od nehody. Zuby bílé jako sníh – základ zdraví, radost, smích!
