y
O strašačce Bertě
Do zahrady na třešeň obsypanou bohatě, přebohatě třešněmi, přilétli na hostinu vrabci z celého okolí.
- Och, - vzdychá zahradník Matěj. - Jak to tak půjde dál, brzy nezbude na stromě ani jedna třešnička. - A přemýšlí, vymýšlí, co udělat, aby jeho celoroční práce nepřišla nazmar. Přemýšlel, vymýšlel až nakonec vymyslel.
Stloukl v kůlně dvě laťky, navlékl na ně pár strakatých hadříků. A když v celém domě nenašel starý klobouk, přiložil na hlavu hrst chlupů koudele, na koudel puntíkovaný šátek a – strašačka byla hotová. Snadno ji potom připevnil na třešeň.
- Tak a teď, milí vrabci, dolů z třešně, neboť strašačka Berta je místo čerta, bu, bu, bu! A všichni vrabci a všichni špačci a všechny vrány a všichni drozdi, co byli nablízku, brnk a frrrrrnk kde se dalo. Za chvilku byli pryč.
Strašačka Berta jen tenkýma ručkama zamává, roztrhanými šatečkami potřese a taková hrůza se z ní šíří, že co je živé, všechno před ní utíká...
Kočka Mrňa si vyšla ke třešni, ulovit si vrabce. Jedním očkem mrkne na strom – a tam, mátoha vlasatá, neumytá, střapatá! Kočka hop, skok, kde se dá! Peláší tak, že se ani neohlédne.
Vidí pes Zahraj, že kočka Mrňa vyšla lovit vrabce. Pomyslí si: - Trošku ji, kočku línou, proženu, beztak jsme pohádaní. Mrkne okem na třešeň, a na třešni mátoha vlasatá, neumytá, střapatá, bu, bu, bu! A Zahraj skok! Až za třetím sousedem se ohlédl, jestli to strašidlo za ním neběží.
Za plotem na louce se pase koník-Ohník. Vidí, co se stalo a myslí si: - Musím povědět zahradníkovi, aby se o svou dceru lépe staral, nebo z ní všechna zvířata strachy zdivočí.
Jde k zahradníku Matějovi a klepe na dveře kopýtkem: ťuk, ťuk, ťuk! Zahradník Matěj otevře dveře a zabručí: - Co chceš? A koník: ihihí, mihihííí! - Kdo to má rozumět, - zabouchne před koníkem dveře. - Jdi si svou cestou, já mám jinou práci.
Odešel tedy koník od dveří a ubírá se do zahrady, rovnou pod třešeň. Předníma nohama se do ní zapře a jak třese, tak třese, až se všechny větve a větvičky a všechny lístečky a všechny třešničky rozhoupají jako drobné zvonečky. A strašačka Berta místo čerta: bu, bu, bu!
Ale koník se ani trochu nebojí. Znovu se opře nohama o strom a znovu zatřese, ale mnohem silněji. A tu se strom rozkývá, větvičky zamávají, listy zaševelí, třešničky zacinkají a strašačka Berta bác! Dolů z třešně jako kus polena. Koník-Ohník není líný, vyhodí si ji na hřbet a klapy-klap, běží s ní k potoku a tam za zahradou čvách! Hodí ji do vody.
Umyj se, učeš se, uprav se, aby z tebe nebyla mátoha vlasatá, neumytá, střapatá, ale pěkné děvče. Strašačka se snažila vyplavat na břeh, aby se neutopila. Plavat, chudinka, neuměla. Jen se čváchala a čváchala ve vodě, až se celá vodou postříkala. A tak si umyla tvář, ruce, nohy, celé tělo. A hle, co se stalo. Z vody namísto strašačky vychází pěkné, čisťoučké děvčátko.
Jenže na břehu na ni čeká rak s velikánskými klepety. Klape těmi klepety, cvaká těmi nůžkami a praví: - Sem pojď, tu. Ještě tě ostříhám a učešu!
Strašačka Berta se nestačila ani vzpamatovat, a už měla vlasy ostříhané a učesané na pěknou ofinku a za ofinkou cestičku jako na rozkvetlé louce.
Zahradníkova žena Uršula cosi u potoka slyšela. Vzala si vědra, že půjde pro vodu a podívá se, co se tam děje. A tu vidí děvčátko jako růžičku, krásně umyté, učesané a usměvavé jako sluníčko.
Podívej se, Matěji, volá na zahradníka. - Našla jsem ve vodě děvčátko, vezměme si ho k sobě, bude nám dcerkou. - Jak se jmenuješ? - ptá se děvčátka. - Já jsem strašačka Berta, - říká děvčátko. -Jakápak strašačka! Odteď budeš zahradníkova Berta! A rychle se pojď převléknout, nebo prochladneš!
Tak zůstalo děvčátko u zahradníků. Do košíčku natrhalo třešně a zahradníkům ve všem pěkně pomáhalo. Po strašačce mu zůstala jen jedna, jediná chyba.
Nerado se česalo a umývalo. Vždy byl u toho velký pláč a křik. Ale stačilo, aby zahradník připomněl: - Copak chceš být zase strašačka Berta, aby vrabci, kočička, psík a všechny děti před tebou strachem utíkaly? - Děvčátko vykulilo velikánské oči, neboť si představilo všechnu tu hrůzu, která z ní šla, když byla strašačkou a najednou řeklo: - Ne, strašit vás nechci, raději se umyji a učešu! A tak se z mátohy vlasaté, nemyté, střapaté stalo děvčátko čisté jako vodička, krásné jako růžička a usměvavé jako sluníčko.
