Malý Vašek se chtěl naučit zpaměti jména měsíců. Říkal si stále: „Leden, únor, březen…“ ale ať se učil jak učil, nemohl si je zapamatovat. Vždycky na některý zapomněl. Maminka mu pomáhala, tatínek pomáhal, ale všechno marno.
Jednou šel na procházku a došel až na vršek, na kterém stál vysoký dub. Pod dubem seděl stařeček. Když mu Vašek pověděl o svém trápení, stařeček se usmál a řekl: „Máš štěstí, Vašku, že jsi přišel až sem. Tenhle dub, pod kterým sedím, je kouzelný. Má dvanáct větví a každá větev je jeden měsíc. A když se jich dotknu, podívej, co se stane.“
Stařeček vstal, dotkl se dvou větví a hle! Země se pokryla ledem, stromy jinovatkou a mrzlo jen praštilo. „Tak tyto dvě větve,“ řekl stařeček, „to je leden a únor.“
+6
Nyní se stařeček dotkl tří větví. „To je březen, duben a květen,“ řekl. A opravdu. Led roztál, tráva se zazelenala a stromy se obalily květy. Vašek mohl na té kráse oči nechat. A to ještě nebylo všechno.
Jen stařeček pohladil další dvě větve, červen a červenec, rozkvetly dalek široko květiny všech barev, ptáci zpívali a na stromech se červenaly rudé třešně. Vašek jich několik ochutnal, ale tu již stařeček opět zdvihl ruku.
Větev zazvonila, jako by byla ze stříbra. Třešně zmizely a na polích se objevily kupy zlatého obilí a slunéčko hřálo. „To je srpen, Vašku,“ pravil kouzelník stařeček.
Ale v tom zafičel vítr. To se stařeček dotkl další větve. „To je září a říjen,“ vysvětloval Vaškovi. Na stromech se objevila krásná jablíčka a hrušky. Fí-fí – fičel vítr. Stařeček rychle zavolal další měsíc.
Ale to bylo ještě horší. Vítr zesílil a odnášel listí ze stromů. „Listopad uklízí přírodu, než začne padat sníh,“ poučil stařeček Vaška a ještě pohladil poslední větev na stromě.
To byl měsíc prosinec. Hned se začal sypat sníh a za chvíli byl kraj kolem dokola bílý jako peřinka. Vaškovi už to nedalo a zeptal se stařečka, kdo že je, že umí dělat takové zázraky. Stařeček mu řekl, že je otec Rok. Teď, když Vašek Rok viděl a poznal také všechny měsíce, už je nikdy nezapomněl.
Když se Vašek se stařečkem rozloučil, utíkal od kouzelného dubu domů a vesele si říkal jména měsíců. Teď už je uměl dobře.
y
