y
Zvídálek u SNB
Zvídálek: „Nazdárek, nazdárek,nazdáreček zdraví vás opět Zvídálek, Zvídáleček“ „Dobře, že se s vámi vidím.Musím vám totiž vyprávět, co jsem zažil se svou kamarádkou Všetečkou.“
Všetečka se Zvídálkem: V: „Všetečka, jsem, prosím, já...“ (poněkud ostýchavě) Z: „To je, prosím, ona, hihi! -A teď už se dobře dívejte a poslouchejte naše dobrodružství!“ V: „Ale pozor – začíná skoro strašidelné.“
Autohlídka: Z: „Tohle auto se jednoho dne řítilo ulicemi Prahy. Houkalo právě tak, jak teď slyšíte a všichni mu poslušně uvolňovali cestu. Co to, divili se lidé a zastavovali na chodníku.“ V: „Já vím, kam jelo!“ (vpadne do toho) Z: „Já zase vím, že ty to víš, ty přece vždycky všechno víš. Proč by ti jinak všichni říkali Všetečko!“
Před mateřskou školou: Z: „Na dveřích mělo velikánskými písmeny napsáno Vé Bé“ V: (vpadává) „To znamená Veřejná bezpečnost!“ Z: „Když auto zastavilo před budovou, kterou jistě poznáváte,“ V: „Bodejť by ne – mateřská škola!“ Z: „Když zastavilo, vystoupili dva urostlí mládenci v zelených uniformách.Na rameni svítila každému z nich dvojice stříbrných hvězdiček.“
Všetečka se Zvídálkem: V: „Mhm. Strážmistři.“ Z: „Jsi ty ale neukázněná holka! Pořád musíš skákat do řečí. Teď už vím, proč holky neberou ani na vojnu, jenom některé. Jste zvědavé a povídavé, ještě byste vyzradily vojenské tajemství.“
Hlášení ředitelce: V: „Jé – naše soudružka ředitelka!“ Z: „Ano – Všetečka má pravdu. Oba strážmistři si to namířili rovnou k ní. Víte proč?“ (očekávání) … Ne? (opět) „Ne, ne, kdepak. Nikdo nerozbil okno, nikdo neběhal po trávníku, ani netrápil zvířata a na červenou také žádné děti cestu nepřecházely.“
Rozhovor s ředitelkou: Z: „Poslal je jejich velitel. Pro mne. Pro Zvídálka. Na návštěvu k nim, k SNB.“
Školní zahrada: Z: „Hráli jsme si zrovna ve školní zahradě a mě vidíte až úplně nahoře na prolézačce, - protože jsem nejodvážnější. Vojáci mne vzali i do letadla, a to bylo ještě vyššejší.“ V: „Hoho – vyššejší – říká se vyšší – a já jsem tamhle na skluzavce, tu já ze všeho nejradšeji.“ Z: „Říká se nejraději a máš to! - Jak jsem byl tak tak jsem šel. Vlastně šli jsme. Dovolili, aby Všetečka mohla se mnou.“ V: „Ano. Dovolili a šla jsem s ním. Pak už to šlo velmi rychle.“
Odjezd: Z: „Nasedli jsme, rozloučili se a vystartovali jako raketa:“
Průjezd ulicemi: Z: „Řidič zapnul sirénu, až se Všetečka polekala.“ V: „Až jsem se polekala“ (naříkavě) Z: „A zatáčky projížděl jako závodník“ V: „Říkal, že jako namydlený blesk“ (vesele)
Křižovatka: Z: „Na křižovatkách nám dávali přednost, takže za chvíli jsme tam dorazili.“
U velitele: Z: Velitel už na nás čekal.“ V: „Jéjé – nejste vy major Zeman – z televize?“ M: „Major ano, ale Zeman to ne. Pěkně vás vítám a pojďte, něco vám ukážu.“
Dispečink: V: „Juj – těch svě-tý-lek....“ (protáhle) M: „To abychom věděli, co se kde děje!“ V: „Tak mi řekněte, co teď právě dělá moje maminka!“ M: (úsměvně) „Chacha – to teda nejde. Poněvadž světýlka blikají jen když se přihodí něco mimořádného. Vidíte už jedno bliká.“
Telefon: „Haló, zde Oskar Brejcha, žák 5.A. Na naši ulici hoří. Mackova 32!“ M: „Děkuji Ti – zůstaň na místě a ukážeš požárníkům kde to přesně je, ano?“
Manipulační deska: Z: (komentátorsky) „Stačilo zmáčknout knoflík a už o tom věděli požárníci.“
Požární zbrojnice: Z: „Okamžitě se připravili a
Výjezd: Z: „vyjeli aby požár uhasili!“
Velitel s dvojicí: M:“ Víte co, když jste teď jako ve službě, pojedete k dalšímu případu s námi. Souhlasíte?“ Z: „To bude prima!“ (jásavě)
Dozorčí: Z:“Za chvíli volala jedna maminka a moc přitom plakala – že se jí ztratila její malá holčička, Tánička,“
V autě: Z: „Jeli jsme tam s hlídkou...“
Psovod: Z: „A tenhle ten krásný a hodný V: „A chytrý!“ Z: „A chytrý pejsek jel s námi, abychom Táničku rychleji našli.“
Vysílačka: Z: „Ale ještě dříve, než stačili projít všechna místečka, kudy Táňa šla, ozvala se vysílačka R: „Orel, Orel, Orel – zde Sokol, zde Sokol – jak mne slyšíte, jak mne slyšíte – přepínám!“ V: (důvěrně, pološeptem) „Ten Orel to jsme jako my a Sokol služba u těch světýlek“ Z: „Ty breptalko, zase prozrazuješ tajemství!“ R: „Sokol, Sokol, Sokol – zde Orel, zde Orel – slyším dobře, slyším dobře – přepínám“ „Orel zde Sokol, Orel zde Sokol – ukončete pátrání, ukončete pátrání, Táňa Černá se našla. Okamžitě se vraťte na základnu. Konec. Potvrďte příjem.“
Zvídálek vysílá: Z: „Sokol zde Orel – rozuměl jsem – vracím se na základnu. Konec.“
Palubní telefon: Z: Znovu jsme uháněli pražskými ulicemi a ještě hodně toho dne viděli.“
Letiště: Z: „Navštívili jsme službu na letišti, kde prohlížejí průkazy a jestli někdo nebere do letadla co se nesmí.“ V: „Jinak to v tom přístroji začne pískat a skřípat a bzučet – jen si poslechněte.“
Říční oddíl: Z: “Projeli jsme se i po Vltavě na opravdickém motorovém člunu s říčním oddílem VB.“
Metro: V: „A pozdravili se s vébé na nádraží a v metru, co dávají pozor na nepořádek a aby nikdo nikomu neubližoval.“
Vrtulník: Z:“Ale nejsprávnější bylo, když nás vzali do vrtulníku.“
Letecký snímek: Z: „Silnice vypadaly jako autodráhy a hemžení autíček připomínalo mravenečky při práci. Bylo to hrozně legrační.“
Havárie: V: „Jen v jedné vesnici to nebylo legrační. Však sami vidíte, že ne. Ještě že to nedopadlo hůř.“
Muzeum: Z: „No a potom nám soudruzi ukázali svoje muzeum. Panečku, tam bylo na co čubrnět!“
Pes: V: „Zvídálkovi se nejvíce líbil vlček Brek. Vycpaný, samozřejmě, pochopitelně.“ Z: „Zachránil život čtyřem psovodům, pohraničníkům a chytil hodně špionů.“
Deska cti: V: „Škoda, že takových Breků nebylo více. Nemuseli by zahynout všichni, co jsou tu napsáni.“
Dopravní hřiště: V: „Ale ještě jsme šli na dopravní hřiště – jezdili v autíčku.“ Z: „Dokonce jsem si zkusil ta autíčka dirigovat, jako opravdový esenbák.“ V: „A já umím o něm básničku. Učili jsme se ji ve škole.“ Z: „Tak ji řekni, ať se jí naučí ostatní.“
Všetečka: V: „Strážmistr na křižovatce hůlku ruce tiskne, hodným dětem usmívá se, na zlobivé pískne. Velká auta, malé děti, poslouchat ho musí, kdo by ho chtěl přehlížeti, ať si jenom zkusí!“ Z: „Ta byla moc pěkná. Ale na nás, viďte děti, se bude vždycky jenom usmívat. Nemám pravdu!“ (očekávání)
Děti: Z: „Nakonec vás od nich ještě pozdravujeme a až je uvidíte, třeba na křižovatce nebo hlídkovat na nádraží, V: „nebo v autě se sirénou“ Z: „tak si vzpomeňte, co jsme vám se Všetečkou o nich povídali. Jsou to naši ochránci a my jim teď za jejich práci společně poděkujeme. Ano? Tak připravit děkujeme – pozor teď: DĚ-KU-JE-ME.
Konec.
