Starší muž Ládíkovi pěkně poděkoval. Usedl a s úsměvem si Ládíka prohlížel. Pak se s ním dal do řeči. Po kratším rozhovoru řekl: \"Rád bych se ti, Ládíku, odměnil. Nedám ti ani čokoládu, ani bonbóny. Nechci, aby sis zkazil zuby. Dám ti však něco jiného. Vidím, že nejsi nejsmělejší, proto ti dám,\" tady se trošku odmlčel, vytáhl z kapsy knoflík a pokračoval, \"dám ti lék, který tě vyléčí ze všeho strachu. Tento knoflík vypadá na pohled docela obyčejně, ale je neobyčejný, kouzelný. Když ho budeš mít u sebe, dokážeš všechno, co budeš chtít.\" Ládík si knoflík z jedné i druhé strany dobře prohlédl a pak se opět chtěl podívat na staršího muže, ale toho už v tramvaji nebylo.
Tramvaj uháněla dál. Cirkus byl nedaleko. Najednou zaslechl Ládík v tramvaji jakýsi bzukot. Podíval se tím směrem, odkud přicházel, podívali se tam i ostatní cestující a uviděli – vosu. Obyčejný hmyz, který neví, co se patří a sluší, který vletěl bez lístku do tramvaje a létal po ní tak, jakoby jen jemu patřila. Cestující se báli, že je vosa poštípe, a proto vždy, když kolem nich proletěla, uhnuli, aby do nich nenarazila. \"Můj ty světě,\" řekl posměšně Ládík, když viděl, že se cestující bojí vosy, \"obyčejné vosy se bojíte, ale já se jí nebojím. Vytáhl kapesník, počkal, až se vosa přiblížila, pak ji jedním úderem srazil na podlahu. Vítězoslavně ji přišlápl a uštěpačně zamumlal: \"Co byste dělali, kdyby tu byl lev, živý lev z horké Afriky?! Já bych se ho, panečku, nebál!\"
Právě tehdy, když se Ládík chvástal, nejsilnější lev cirkusu Humberto vyskočil z klece, kterou krotitel zapomněl zavřít. Přeskočil nízkou cirkusovou ohradu a nejdříve krokem, pak skokem uháněl po ulici. Byla to tatáž ulice, na níž se vezl v tramvaji Ládík s maminkou a sestřičkou Zuzkou. Celý cirkus byl vzhůru nohama. Lva honili všichni zaměstnanci, a nechyběl mezi nimi ani ředitel! Na ulici způsobil živý lev velký zmatek. Lidé před ním s hrůzou uháněli a hledali záchranu, kde se jen dalo. Na stromech, na pouličních lampách, na střechách autobusů. Na obrázku pochopitelně není vidět ty, co ze strachu vlezli i do kanálů.
Lev byl rád, že je na svobodě. Nic si nedělal z toho, že ho honí nejvyšší představitel cirkusu se svými zaměstnanci. Skákal křížem přes ulici, jednou na jednu, jednou na druhou stranu a pak – hop! – skočil do tramvaje, která právě zastavila. Měli jste slyšet ten výskot a bědování. Všichni cestující naříkali, jen Ládík byl spokojen. Postavil se před lva, podíval se mu přísně do oči a energicky řekl: \"Mazej rychle odtud, potvoro africká, pokud nechceš, abych vytáhl prak a připravil tě o zrak!\" Lev se na Ládíka udiveně podíval, ale pak bez nejmenšího reptání vyskočil. Skočil rovnou do klece, kterou zatím cirkusoví pracovníci dostrkali až ke dveřím tramvaje.
Když byl lev opět v kleci, lidé začali slézat ze stromů, z pouličních lamp a vycházet z ostatních úkrytů. Každý mluvil o odvážném chlapci, který vyhnal lva z tramvaje. Je to určitě syn nějakého krotitele, říkali jedni, druzí zas říkali, že ten odvážný chlapec je nejspíš synem nějakého slavného cestovatele. Všichni se divili, kde malý chlapec nabral tolik odvahy, že se nebál postavit před lva. Nejvíce se však divila Ládíkova máma. Neslyšela, co mluvil Ládík se starším mužem v tramvaji, a proto ji Ládíkova změna zcela překvapovala.
Představení v cirkuse brzy začalo. První vyběhli malí medvídci a vesele se honili na kolech.
Pak přišel legrační šašek, za ním vyběhli psíčci a hráli fotbal. Po pejscích přišli dva šašci a za nimi následovalo vystoupení odvážné akrobatky na visuté hrazdě v kopuli cirkusu. Co ta dívka, kterou vidíte na obrázku, prováděla, jaké kotrmelce dělala, jak se kroutila?! Lidé ji bez dechu sledovali a její výstup odměnili bouřlivým potleskem.
Následující výstup se nevydařil. Byla to jízda mládence a dívky na koních. Dívka, která měla vyskočit na běžícího koně zároveň s mládencem, uklouzla a spadla. Když vstala, trošku kulhala.
Ládík, vida, že dívka s bolavou nohou nebude moci vyskočit opět na koně, vyběhl z diváků, vyskočil na bariéru, která oddělovala hlediště od místa, kde vystupovali cirkusoví umělci, a odtud – hop! – vyskočil na běžícího koně. Vestoje pak jezdil na koni jako rozený kozák. Ládíkova odvaha nadchla všechny diváky. Tleskali mu určitě tolik, jak veselým šaškům.
Ale máma Ládíka za jeho odvážnou jízdu na koni příliš nepochválila. Kroutila nad ním nechápavě hlavou a přikázala mu, aby pořádně seděl na svém místě. Ládík byl však nadále neposedný a kdyby ho maminka nebyla držela pevně za ruku, byl by se určitě připojil k artistů, kteří udivovali přítomné všelijakými skoky, při kterých se otáčeli o celých 360 stupňů.
Posledním výstupem měla být drezúra dravé zvěře. Pomocní cirkusoví pracovníci dopravili doprostřed cirkusu velkou, skládací, železnou klec. Spojili ji s chodbou, která byla stejně jako klec smontovaná ze silných železných tyčí.
Krotitel překontroloval klec, zda je dost pevná a pak dal příkaz, aby do klece vpustili dravou zvěř. Brzy vběhli do klece tři silní lvi. Ládíkovi se zdálo, že nejsilnější z nich byl na procházce po ulicích a že je to tentýž, kterého on vyhnal z tramvaje.
Krotitel práskal bičem a lvi skákali podle jeho rozkazu.
Krotitel požadoval od lvů pořád větší výkony a lvi ho ve všem stále poslouchali. Přeskakovali sedadla, na kterých seděli, pak přeskakovali jeden druhého a nakonec krotitel zapálil velkou obruč a přikázal lvům, aby přes tu obruč skákali. K překvapení všech diváků lvi nechtěli krotitele poslechnout. Vrčeli, obíhali ohnivou obruč, ale přes obruč neskočil ani jeden. Nepomohly ani krotitelovy výhrůžky, ani prosby. Diváci s napětím očekávali, kdo ustoupí, zda krotitel od svých rozkazů, což by mu určitě nepřidalo na slávě, či zda lvi přestanou být tvrdohlaví a poslechnou svého pána.
\"To je něco pro mě,\" pomyslel si Ládík, \"když mě lev poslechl v tramvaji, určitě mě poslechne i v kleci.\" Nebylo daleko od myšlenky k činu. Ládíkovi se velmi hodilo, že maminka, tak jako ostatní diváci, s napětím sledovala výstup v kleci. Potichoučku vstal a pak po špičkách vyšel až k plachtě, kterou byl pokryt celý cirkus. Podlezl pod plachtu a ocitl se mezi cirkusovými vozy a auty.
K všeobecnému úžasu se Ládík se brzy objevil v kleci mezi lvy. Jeho přítomnost naháněla krotitelovi hrůzu.
V hledišti nastalo úplné ticho. Diváci čekali bez dechu, co se stane v příštích minutách. Ládíkova máma zbledla jako stěna a zašeptala: – Co se to jen stalo s tím naším Ládíkem?
\"Velké zkušenosti se lvy nemám,\" vysvětloval Ládík na smrt bledému krotitelovi, \"myslím si však, že když lvi nemají chuť nebo odvahu ke skákání přes hořící kruh, je třeba jim to ukázat a tak je povzbudit. Asi takto!\" A dříve než se mohl krotitel vzpamatovat, odehnal Ládík nejblíže sedícího lva, vyskočil na jeho sedačku a odtud – šup! – přenesl se přes hořící kruh. \"Takhle se to dělá!\" Řekl Ládík lvům a krotiteli, když stál opět na zemi.
A opravdu lvi, ať už hanbou, že to, čemu se vyhýbali oni, dokázal malý chlapec, či ze strachu, neboť Ládík se na ně díval moc přísně, začali skákat přes hořící kruh jeden za druhým. A nestačil jim jen jeden skok. Skákání přes hořící kruh, kdyby jim to nebyl krotitel zakázal, by byli neustále opakovali.
Když Ládík vylezl z klece, mrtvé ticho, které ovládlo cirkus, přerušil takový bouřlivý potlesk, že ředitel cirkusu si z obavy, aby mu nepraskly ušní bubínky, stáhl svůj parádní, vysoký, černý klobouk až na uši. A slon za ohradou začal tak řvát a dupat, jako by byl doma v džungli. Ozvala se i ostatní zvěř. Za slavnostního tleskání a řevu divoké zvěře šel Ládík pyšně k mamince, která ho přivítala se slovy: \"Nechci ti tu dělat ostudu, ale doma si o tom tvém cirkusovém umění promluvíme!\"
Na cestě domů začal prohledávat kapsy. Hledal jednou, dvakrát, poobracel všechny kapsy, ale kouzelný knoflík nenašel. Podíval se na maminku, která ho za jeho činy neustále napomínala, a pak se rozplakal. Co si počne bez knoflíku, který mu pomohl k takovým neslýchaným činům?
A kde se vzal, tu se vzal, najednou stál před ním jeho starý známý z tramvaje a podával mu ztracený knoflík. \"Máš děravou kapsu, Ládíku,\" konejšil ho, \"knoflík ti vypadl ještě v tramvaji. Musím ti však říct pravdu, je to docela obyčejný knoflík. Není v něm kouzla ani za mák. A vidíš, cos dokázal, když jsi měl pevnou vůli! Neboj se, dokážeš i jiné věci. Takové, kterými přesvědčíš lidi, že jsi chlap na svém místě. ... Ale se lvy, prosím tě, si už víc nezačínej. Takové dobrodružství v cirkuse by pro tebe mohlo i špatně skončit.\"
y
