y
V krejčířské dílně
Bez oděvu býváme jen v koupelně nebo u lékaře, když nás důkladně prohlíží. Jinak chodíme oblečení. Obléci se vkusně a účelně však není lehké. Je třeba se to naučit. Podívejme se, jak to lidé u nás dělají.
Lidé se u nás oblékají dobře. Stačí se jen chvílku dívat na lidi v rušné ulici, na nádraží, v restauraci, v kině, v divadle a snadno poznáme, že většina dospělých i dětí je oblečená vkusně a účelně.
Důležitým prostředkem při výrobě obleků jsou šatovky, látky na šaty. Vyrábějí je textilní továrny. Do obchodů jich přichází mnoho druhů, na šaty pro děti nebo dospělé . Šatovky se liší jakostí, barvou, cenou a účelem použití. V obchodech s látkami jich mají obvykle velký výběr.
Velmi často si lidé kupují obleky hotové. V obchodech s obleky to vypadá jako ve veliké šatně. Obleky tu jsou rozvěšené ve skříních podle velikosti, účelu, kvality a ceny. Výroba a prodej hotových obleků se nazývá konfekce.
Šatit a oblékat občany našeho státu je důležitá úloha textilního průmyslu, a to oděvnictví – konfekce. V oděvním průmyslu pracuje hodně odborníků v různých odvětvích. Naše největší konfekční závody jsou v Prostějově /Oděvní průmysl – závody Jiřího Wolkra/. Z jejich výrobních dílen vychází denně mnoho celých obleků, jednotlivých částí a plášťů.
V konfekční velkovýrobě je dokonalá dělba práce. Každý dělník a dělnice tam pracuje na určité úloze, na jedné části obleku. Výsledkem jejich společné práce jsou potom vkusné obleky, saka, kalhoty, sukně nebo pláště.
Při výrobě konfekčních obleků se dělá vždy několik součástí najednou, protože od každého druhu velikosti se musí vyrobit velmi mnoho kusů. Podle střihu se krájí najednou několik dílů, např. kabátu té stejné barvy a velikosti.
Všech dílů se vyrábí vždy mnoho najednou, např. límců nebo kapes.
Některé části hotových obleků se žehlí ručně plynovou nebo elektrickou žehličkou.
Někdy se používá žehlících strojů. Látka se současně napařuje a tlakem vyrovnává.
Ve větších městech jsou speciální obchody, které prodávají spotřební zboží pro děti a mládež, především obleky. Rodiče sem přicházejí s dětmi, vybírají jim šaty, jednotlivé součásti nebo pláště (kabáty). Děti si nový oblek zkoušejí – oblečou si ho, projdou se v něm před zrcadlem a rodiče jim řeknou, zda jim oblek sluší a zda se pro ně hodí.
Pláště pro děti se vyrábějí ve všech potřebných velikostech, v různých barvách a v pěkném provedení. Naše děti mohou chodit vkusně a účelně oblečené.
Šaty věšíme na ramínka a ukládáme je do skříně, kde šaty obvykle visí. Jen svetry nebo některé části oděvů ukládáme do zásuvek. Před prachem chráníme šaty tak, že je vkládáme do ochranných sáčků nebo přikrýváme plátnem.
Jakmile nosíme některý oděv déle, může se stát, že se na něm objeví bláto nebo prach. Proto oblek kartáčujeme, pláště vyprašujeme nebo prach odstraníme vysavačem.
Někdy se stane, že skvrna na obleku nebo na plášti drží, nijak se nedá odstranit. V takovém případě oděv svěříme odborné čistírně.
Dospělí si někdy dávají šít obleky na míru. Takový oblek je ušitý na objednávku a lépe odpovídá požadavkům zákazníka. Ten si obvykle sám vybere a koupí látku. Prodavač odstřihne potřebný kus. Je to látka, která zákazníkovi vyhovuje kvalitou, barvou a cenou.
Potřebný kus látky prodavač správně odměří a odstřihne. Látku zabalí a zákazník ji odnese ke krejčímu.
Zákazník si dává šít nový oblek. Přinesl látku ke krejčímu a ten mu právě „bere míru“, t.j. měří délky různých částí postavy. Zjištěné míry si zapisuje. Podle nich si připraví střih.
Podle míry zákazníka si krejčí zhotoví papírový střih. Látku rozloží na stůl a na ni umístí střihy jednotlivých dílů a podle střihu je z látky vystřihne. U látky, která má vzorek /proužek, káro/ je velké umění vystřihnout dily tak, aby vzorek na různých dílech k sobě dobře zapadal.
Nastříhané díly krejčí sešpendlí a sešije /sestehuje/ a pozve zákazníka na první zkoušku. Přímo na jeho postavě potom díly znovu sešpendlí a sestehuje tak, aby dobře seděly. Přesná práce krejčího při první zkoušce je základem k vypracování pěkného obleku.
Po zkoušce krejčí oblek dokončuje. Také zakázkový krejčí pracuje většinou na šicím stroji, ale některé části obleku musí vypracovat ručně. V tom se právě liší zakázkové šití od konfekce.
V nových šatech se každý cítí příjemně. Je mu v nich dobře. Rodiče a děti na obrázku jsou také všichni v novém. Jdou na návštěvu k babičce, která má narozeniny. Sejdou se tam s ostatními příbuznými, proto se pěkně oblekli. Tak je to správně.
