y
Hurvínek mezi broučky
Hurvínek byl chlapec škodolibý: začal trápit broučky ze záliby. Berušku dnes malou zabil právě, když sbírala ráno rosu v trávě.
Lesní víla za trest toho kloučka proměnila jedním rázem v broučka. Řekla: „Chlapcem znova smíš se stát, až budeš mít všechny broučky rád!“
Vzduchem letí, nesen babím létem, rozhlíží se velkým hmyzím světem. Slyší, vidí malou Berulinku, jak naříká, pláče pro maminku.
To on sám jí způsobil ten smutek! Jak by jenom napravil zlý skutek? Najednou tu pavouk z lesa houští po pavučině se dolů spouští.
Berulinku malou ve své síti záludně chce pavouk polapiti. Hurvínek mu sítě zpřetrhává, potom se s ním v smělý zápas dává.
Berulinku před ním zachraňuje, všechny broučky si tím usmiřuje. A pak spolu oba v malé chvilce odjíždějí tryskem na kobylce.
Zastaví a tesaříka vidí, pracuje jak nejpilnější z lidí. Cihel nanosil a dům si staví, oči vykulil až na vrch hlavy.
Jinde zase broučci ještě malí houpačku si z míče udělali. Drželi se, aby nepadali – nakonec se spolu pohádali.
Se svítilnou přivítal je brouček, když dojeli večer na palouček. „Proč ten celý palouk světélkuje? K čemu vlastně tolik světel tu je?“
„To je přece naše živobytí! My jsme broučci, kteří v noci svítí.“ „Ve dne spíme, zato v noci bdíme, pocestnému rádi posvítíme.“
Děti broučků mají také školu. Jak se létá vzhůru a zas dolů, jak se správně, rovnoměrně svítí, musí se tam dobře naučiti.
Jedou dál a jak tak kolem slídí, vidí, co se hned tak neuvidí: malý domek stojí na kameni a v něm sedí broučci unaveni.
U stolu je celá rodinka: děti, tatínek a maminka. Nalétali se už moc a moc. Teď se dobře vyspí. Dobrou noc!
Jedou dál a listonoše vidí, zdříml si a teď se za to stydí. „Ničeho se neboj, broučku malý, probudili jsme jsme tě, vylekali?“
Brouček listonoše uklidňuje. Hurvínka mu při to představuje: „Vidíš toho statečného brouka? Zachránil nás všechny od pavouka!“
Listonoš jak tohle uslyšel, kolem dokola se rozletěl. Po lese to všude rozhlašuje, broučkům všem tu zprávu oznamuje.
Mezi všemi broučky jeden hlas: „Hurvínek prý přišel mezi nás!“ Pospíchají, běží velcí, malí, aby hosta pěkně přivítali.
Hurvínek svým očím sotva věří: tolik broučků, všichni k němu běží! Neměl by se honem někam schovat? Ne! Přišli mu všichni poděkovat.
A že z něho mají velkou radost, na počest mu pořádají slavnost za to, že svůj zlozvyk napravuje, před pavoukem broučky zachraňuje.
To vám bylo slávy! Po hostině pozvali ho k tanci na mýtině. Šídla tančí, cvrček píseň zpívá, měsíček se na to z nebe dívá.
Přišla muška s hmyzí kapelou, vyhrávají notu veselou. Píská komárova pikola, také Hurvínka zve dokola.
Hurvínek svým očím sotva věří: tolik broučků, všichni k němu běží! Neměl by se honem někam schovat? Ne! Přišli mu všichni poděkovat.
Když se vyspal, sluncem probuzen, protírá si očka: byl to sen? Vzal si ze snu dobré naučení: Trápit broučky nikdy správné není.
