y
Janko Polénko
Řezbář Janko doma sedí, žena na něj smutně hledí. Rok jsou spolu, druhý, třetí, však nemají žádných dětí.
Řezbář loutku vyřezává: Tu jsou nožky, ručky, hlava. Chlapeček je jako živý, jen kdyby byl vskutku živý!
„Hajej, nynej, můj hošíčku, uvařím ti polívčičku. Já tě budu kolébati, bude se ti dobře spáti.“
Jak ji jednou kolébala, loutka pusu otevřela, zasmála se, zatřepala, písnička jí život dala.
Chlapec to byl vytoužený, z dřeva dobře vytvořený, však z dobrého, bukového, lidé měli radost z něho.
S dětmi běhal jako jiný na paloučku u dědiny, každý chlapec ho měl rád, byl to dobrý kamarád.
Když už trochu vyrůstal, tatínkovi pomáhal, chodil s ním i pro dřevo na kraj lesa černého.
Matka z něho radost měla, Janko ho vždy volávala. Říkávala: „Janko, běž, ať slepicím nasypeš!“
A když už měl dvanáct roků, chytal ryby na potoku. V člunu na jezeře lovil co mu otec sám vyrobil.
Matka oběd uvařila, z břehu na něj zavolala: „Pojď sem, Janko, můj synáčku, přinesla jsem polívčičku!“
Zlý drak slyšel matčin hlas a druhý den znovu zas, třetí den drak volal Janka hlasem jako jeho mamka.
Chudák Janko nic nepoznal, vyšel na břeh, matku volal. Milý Janko, ubožák, už ho nachytal zlý drak!
Rodičům tě ukradne, domů si tě odnese. Letí s tebou, upaluje, dům se v houští objevuje.
A když k domu dorazili, teprve tam zastavili. „Dcero Lenko, otvírej, s Jankem Polínkem si hrej!“
Rodičové zoufalí marně Janka hledali. „Dobrý Janko, ubožák, snad ho neodnesl drak!“
Zatím zkouší dcera Lenka upéct si Janka Polínka. „Pohrajem si sami spolu, na pohrabáč sedni dolů!“
Janko neví, jak si sednout, on dokáže jenom spadnout. „Radši, Lenko, sedni sama, povozíš se jako dáma!“
Šup do pece! Lenka v peci už se peče. Drak teď leze do vrátek, volá Lenku nazpátek.
Lenka zatím v peci leží, dveře otevře mu stěží. Drak však skočil oknem – hup, Janko ven – a šup na dub.
„Jenom počkej, Janko milý, budu tě mít v malé chvíli! Překousnu já tento dub, stačí k tomu jeden zub!“
Strom se už už nakláněl, Janko veliký strach měl. V hejnu letí husí moc, snad mu přijdou na pomoc.
Strom už padl celý k zemi, Janko však byl zachráněný. „Husy, husy milučké, doneste mě k matičce!“
„Zaneste mě za hory do matčiny komory.
Tam se dobře pomějeme, po chuti se napijeme!“
