Bramborům nať odmalinka začala zas hrozně ničit bramborová mandelinka.
Tak si škůdce v poli žil... Až jej v řepě při hře s kluky Honzík objevil.
Opodál pak za chvilinku v brambořišti ulovili jinou škodnou – mandelinku.
V Habrůvce hned poplach je: Úroda je ohrožena – proti škůdcům do boje!
Houra nepřidal se k nim. Jeho pole je prý čisté – co je mu po družstevním?!
Vzplála bitva na poli, od úsvitu do tmy lidé s škůdci zápolí.
Ale snaha marná je... Tu předseda dostal nápad, jak na škůdce vyzraje.
Letí, letí eroplán, prášek proti hmyzu sněží na družstevní lán.
Je to pravda nebo sen? Za chvilku je na družstevním škůdce vyhuben.
Houra zatím nemá klid – jak prospívá jeho pole jde se přesvědčit.
Přišel k poli – zhrozí se: Už i jeho brambořiště hmyzem hemží se!
Co tu člověk zmůže sám? Prosí Houra družstevníky: Pomozte – a dám se k vám!
Rádi pomohli mu hned. Brambory pak prospívaly radost pohledět.
A bez zlého nosatce rostla řepa převeliká jak v té pohádce.
Přišel podzim, zpěv a smích doprovází sklizeň brambor z polí družstevních.
Brzy nato traktorem družstvo bílé zlato sklízí k blahobytu všem.
Společně pak zavýskli si, tancovali, hodovali na družstevní veselici.
K radosti všech jedlíků dobrot vůbec neubývá... chutná, Honzíku?!