y
Ježourek 2. díl
Ježek se vydal do světa. Byla ale zima, zábly ho pracičky. Loudal se za dětmi, které spěchaly do školy. Schoval se u vrátek a čekal, až zazvoní. Poslední běžel do školy Frantík. Ježek vklouzl s Frantíkem do školní třídy. Frantíka uvítal pan řídící se slovy: „Zase poslední Franto, už zas poslední!“ Frantík se bránil, že za ním jde poslední ještě ježek.
Pan řídící se divil, proč jde ježek do školy. Ježourek řekl, že už nechce být hloupý a že se ve škole všemu bude učit. To se panu řídícímu líbilo a ježka si tedy ve škole ponechali. Zatím jej uložili do kabinetu. Pan řídící nařídil, kdyby tam někdo přišel, aby ježek si stoupl na prkénko a dělal vycpaného. Odešel a ježek osaměl. Ne však na dlouho.
Učitelka přírodopisu chtěla vykládat dětem o lesních zvířátkách. Hledala veverku nebo kunu a uviděla na prkénku ježka. A protože už zvonilo, chytla destičku s ježkem a spěchala do třídy. Ježek se na destičce neudržel, spadl, a všechny děti na chodbě se seběhly kolem živého ježka.
A tak zůstal ježek ve škole. Velice rád navštěvoval vyučování. Vplížil se do třídy nepozorován, ukryl se za kamny a tam poslouchal, jak děti ve škole pracují. Nejraději ze všeho měl počítání. Jednou dal dětem pan řídící příklad: „Maminka měla čtyři děti. Koupila pět jablek, každému dítěti dala jedno. Kolik jablíček jí zbylo?“ Ježek tiše počítal. Zapomněl, že je ve škole a vykřikl: „Jedno!“ Pan řídící ho pochválil a napomenul. Ve škole se přece vykřikovat nesmí.
Když slezl sníh, pracoval Ježourek na zahrádce. Čistil trávník, uklízel staré listí a připravoval záhonky na setí. Ale zahrádka byla samá krtina. Pan řídící se zlobil, že jim krtek kazí práci.
Ježek krtka navštívil a prosil ho, aby se ze zahrádky odstěhoval. Protože byli spolu kamarádi, krtek ježkově prosbě vyhověl. Zahrádka byla zase v pořádku.
Koncem března měl pan řídící návštěvu. Slavil narozeniny a přišli mu gratulovat jeho přátelé. Jedna paní měla kolem krku zrzavou liščí kožešinu. Ježek se přišel podívat, co se u řídících děje. V tom spatřil na židli odloženou kožešinu. V tu ránu si pomyslil, že je to kočka z pekárny a staré nepřátelství znovu ožilo. Chytil kožešinu, stáhl ji na zem a zuřivě na ni dorážel. Tu si ho všimli lidé. To bylo zděšení. Pan řídící se rozzlobil, že ježek způsobil škodu a pravil, že se toho ve škole ještě málo naučil, když nepozná lišku.
Přišlo jaro, vše kvetlo, tráva se zelenala. I ve škole byly děti jako znovu narozené. Zpívaly: Přijde jaro, přijde, bude zase máj…. Ježourkovi bylo do skoku. Samou radostí nevěděl, co by dobrého provedl. A že chtěl udělat něco hezkého, vyšla z toho další nepříjemnost.
Matka kvočna vyvedla svá kuřátka na dvůr a učila je hrabat. Nezbedná kuřata hrabala a pípala, vlezla i do zahrádky. Když to uviděl ježek, jak kuřata rozhrabávají záhonky, rozzlobil se a chtěl je vyhnat. Jakmile se však na kuřata osopil, postavila se mu do cesty matka kvočna. Klovala ježka do čumáčku, tloukla jej křídly a křičela: „Tak ty ták, tak ty ták! Chceš má kuřátka otloukat?“ Právě šla okolo paní a podivila se tomu, že se ježek pere s kvočnou. A tím to začalo.
Po celé vesnici se začalo povídat, že ježek zaútočil na kuřata. A čím déle se to povídalo, tím přibývalo pomluv a lží. Nakonec si všichni myslili, že ježek kuřata pronásleduje.
V místních novinách se objevil článek, který vykládal o škodlivosti ježka. Že prý ke kunám, lasičkám a dalším škůdcům přibyl ježek.
Pan řídící Kožíšek četl noviny a podivil se. „Co to tu čtu, ježku? O tobě se píše v novinách. A prý jsi velký škůdce!“ Ježourek byl velice zaražený, když uslyšel, jakou podivnou zprávu přinesly místní noviny.
Malý ježek byl možná hloupý, možná příliš snaživý a někdy nerozumný, ale škodlivý nebyl. Proto mu přišlo líto, co se o něm v novinách píše. Panu řídícímu se plačícího ježka zželelo a rozhodl se, že do novin napíše pravdu, jak to s ježkem je.
Vážená redakce, sděluji Vám, že zprávu o škodlivosti ježka si někdo vymyslil. Ve škole ví každé dítě, že ježek je zvíře užitečné. Omluvte se ježkovi za ty pomluvy. S úctou Josef Kožíšek, řídící školy.
A tak se všichni dozvěděli, že ježek je užitečný. I páni, kteří jezdili s automobilem, si dávali pozor, aby tak užitečné zvíře, jako je ježek, nepřejeli. I vy, děti, si zapamatujte, že ježek je užitečný!
