y
Koblížek na vandru
Ve svém domečku žil stařeček se stařenkou. Ke konci masopustu pravil dědeček: „Stařenko, usmaž mi koblížek“ – „Ráda bych usmažila, ale není z čeho. Mouky nemáme!“ - „Ale, stařenko, vyškrab moučnici a vymeť truhlíky, snad se jí trochu najde!“ Stařenka tak udělala a nametla dvě hrsti mouky.
Mouku zadělala mlékem a udělala koblih. Když jej usmažila na másle, byl celý krásně růžový, křehký, a voněl po celém domečku. Protože byl horký, položila jej stařenka na okno, vystydnout.
Ale milému koblížkovi se zachtělo do světa. Vrtěl sebou, vrtěl, až se skutálel s okna na zápraží, se zápraží na trávu, s trávy na cestu, a po cestě hajdy do světa.
Kutálel se koblížek po cestě, a tu naproti němu běží zajíc. „Koblížku, koblížku, já tě sním,“ povídá mu zajíc. „Ale zajíčku, přítelíčku, nejez mě. Raději poslouchej, jakou ti zazpívám písničku.“
Zajíc pozdvihl uši, a koblížek zpíval: „Já koblížek kulatý, po truhlách škrabaný, mlékem mísený, na másle smažený, na okně chlazený. Já od dědouška utekl, já od babičky utekl, od tebe, zajíčku, také uteku!“ A kutálel se, kutálel, sotva ho zajíc zahlédl.
Kutálel se koblížek pěšinkou do lesa a potkal medvěda. Medvěd chrastí lámal, křoví k zemi šlapal a povídal: „Koblížku, koblížku, já tě sním!“ - „Ale, jakpak bys mě, nemotoro, snědl, poslouchej raději, jakou umím písničku.“
Medvěd se posadil a koblížek zpíval: „Já koblížek kulatý, po truhlách škrábaný, mlékem mísený, na másle smažený, na okně chlazený. Já od dědouška utekl, já od babičky utekl, já od zajíčka utekl, od tebe, medvěde teprve uteku!“ A kutálel se, kutálel, sotva ho medvěd zahlédl.
Kutálel se koblížek z lesa a potkal lišku. „Koblížku, jaký jsi hezounký, červeňounký, pozastav se na chvilku!“ Koblížek se zastavil a zapěl svou písničku: „Já koblížek kulatý, po truhlách škrabaný, mlékem mísený, na másle smažený, na okně chlazený. Já od dědečka utekl, já od babičky utekl, já od zajíčka utekl, já od medvěda utekl, od tebe, liško, také uteku!“
„Překrásná písnička.“ povídá liška, a přikradla se k samému koblížkovi. „Ale škoda, že jsem už stará nedoslýchám. Sedni si mně na čenich a zazpívej ještě jednou.“ Hloupý koblížek se zaradoval, že mu liška písničku pochválila, sedl si lišce na čenich a začal: „Já koblížek, kulatý... “ Ale než se nadál, liška ham! A snědla ho.
