y
Kulihrášek a včeličky
Kdyby nebylo svěžího zelenajícího se lesa a pod ním palouček, možná, že by nebylo ani malované chaloupky. V tomto útulném domečku, postaveném na kamenných základech, bydlel malý moudrý chlapeček, který se jmenoval Kulihrášek.
Měl rád přírodu, lesní zvířátka a broučky. Oni byli jeho přáteli. Zvlášť si oblíbil pilné a pracovité včeličky.
Jejich velkými zakuklenými nepřáteli byli noční motýli. Nedali včeličkám pokoj, stále je obtěžovali, když včeličky pracovaly a kde jen mohli, pronásledovali je.
Aby noční motýli někdy včeličky zákeřně nepřepadli, dohodly se s lesními strážci – svatojánskými muškami, že ony budou dávat pozor a sledovat vše, co se v noci v lese přihodí. Svatojánské mušky poletovaly v tmavém lese a svými tělíčky jasně svítily jako hvězdičky na obloze.
Když jednou svatojánská muška na své cestě za noční služby vletěla dosti hluboko do lesa, viděla na vysoké jedli sedět skupinu nočních motýlů. Tichoučko doletěla k jedné větvi a usedla si tak, aby dobře viděla a slyšela. Noční motýli měli poradu. Mnoho hovořili, poskakovali s místa na místo a při tom hemžení svatojánskou mušku ani nezpozorovali. Spřádali zase plány, jak by včeličkám ublížili tím, že by jim vykradli sladký a chutně vonící med. Přesto, že se dohadovali dosti dlouho, nemohli se rozhodnout, jak postupovat. Celou schůzku však rázně ukončil král motýlů prohlášením, že on sám půjde k včeličkám a med jim sebere.
Svatojánská muška dobře poslouchala a věděla o všem, co motýli zamýšlí. Nemeškala a ihned letěla za Kulihráškem. Celá přestrašená mu podrobně vyprávěla o rozmluvě a úmyslech nočních motýlů a žádala ho úpěnlivě, aby zabránil jejich útoku na nic netušící včeličky. Kulihrášek po zprávě svatojánské mušky nemeškal. Dal svolat všechny broučky a řekl jim, co se připravuje v rodině nočních motýlů. Zároveň je vyzval, aby velmi bedlivě sledovali počínání těchto zákeřných výtržníků. Každému přidělil úkol, rozdělil stráže a nařídil, aby mu byla bez váhání podána zpráva, kdyby některý z broučků zjistil, že se nepřítel přiblížil k příbytkům včeliček. Sám pak odešel k včeličkám, aby s jejich královnou i se všemi pracovnicemi vespolek podrobně projednal plán, jak by bylo možné úspěšně čelit útoku motýlů.
Netrvalo to dlouho, plán obrany byl již ale sestaven, když přední hlídky broučků hlásily příchod nepřítele. Tak jak bylo s Kulihráškem ujednáno, včeličky se do jedné schovaly a vyčkávaly. Najednou bylo vidět přicházet krále nočních motýlů. Nemohl odolat šířící se vůni sladkého medu, rozhlédl se kolem sebe se vší opatrností a když nikoho neviděl, přistoupil k úlu a lezl dovnitř.
Čekalo ho ale velmi nepříjemné uvítání. Brzy mu byla dána možnost ucítit na svém těle pálivá žahadlo rozzlobených včeliček. Udatných bojovnic bylo mnoho a ty, které nemohly hanebného krále nočních motýlů píchnout, uštědřily mu rány holemi, takže celý opuchlý padl přemožen a sténaje nevýslovnými bolestmi prosil o odpuštění a milost. Včeličky chytily poraženého krále nočních motýlů a bez okolků ho z úlu vystrčily. Pádem si ještě pohmoždil popíchaný bok, ale nedbaje všech útrap, které zažil, spěchal domů dovnitř lesa, aby pověděl ostatním, s dychtivostí čekajícím motýlům, jak pochodil.
Tak včeličky společnými silami, za vydatné pomoci upřímného ochránce Kulihráška, zbavily se navždy neslušných a zlých nočních motýlů, protože tito se již nikdy neodvážili včeličky vyrušovat a obtěžovat v jejich práci. Byli poučeni zaslouženým trestem, který stihl jejich krále. Uspořádaly bohatou a veselou hostinu,
na které poděkovaly svému zastánci Kulihráškovi, pohostily a obdarovaly ho sladkým medem a za tuto jeho cennou pomoc mu navždy přislíbily věrnost.
