Na silnici potká starou shrbenou stařenu. Na zádech v koši si nesla velký, blýskavý hrnec – sotva ho zvládala. „Nuže, strýčku“ – promluvila k němu stařena, „pomoz mi, už dál nemohu. Hrnec je přetěžký a já už jsem moc stará. Dám ti ho za tvou kravičku.“ „Ej, babko, rád bych ti pomohl, ale doma čeká žena a hladová děcka. Kravičku musím prodat na trhu a za peníze koupit obživu.“ „K čemu by ti bylo krávu prodávat a mně těžký hrnec vláčet? Já si na krávu sednu a tobě dám svůj hrnec, který ti do domu přinese hojnost jídla,“ pravila stařena. Hospodáři se stařeny zželelo a povídá: „Dobře, babko! Tu máte kravičku a dejte sem svůj hrnec. Doufám, že se ještě nějak uživíme!“
Hospodář vzal nůši s hrncem. Babce pomohl vysednout na kravičku. Potom se rozloučili a vydali se každý svou cestou.
Když se hospodář vrátil domů, ptá se ho žena, co utržil za hubenou kravičku a co za peníze koupil. „Potkal jsem ubohou stařenku, co už nedokázala nést tento hrnec. Tak jsem jí dal naši kravičku a ona mi slíbila, že nám tento hrnec přinese do domu hojnost jídla,“ řekl hospodář. „Oh, jak jsi hloupý! Krávu vyměnit za prázdný hrnec, když dobře víš, že nemáme co dát do něj uvařit,“ – lomila rukama nešťastná hospodyně.
Jak se tak celá rodina smutně dívá na hrnec, najednou vidí, že se pohnul a „hop!“ už dokonce seskočil ze stolu a cupká k otevřeným dveřím chaloupky. „Kampak, hrnečku, kam tak pospícháš?“ – ptá se hospodář. Hrneček odpověděl zvučným hlasem: „Cupy – dupy, pryč z chalupy. Do zámku mám namířeno, tam se vaří dobré jídlo!“
Vycupkal hrnec z chalupy a už spěchá strmou cestou do zámku.
Když hrnec docupkal k zámku – našel otevřené dveře, odkud se nesly vůně pečených a vařených jídel. Počkal, až se kuchařka obrátila zády ke dveřím a rychle vyskočil na polici mezi ostatní hrnce. Když si kuchařka přišla pro hrnce na vaření, velmi se podivila odkud se vzal nový, krásný, lesklý hrnec. „Ej, právě takový hrnec se mi sejde na jelení guláš, který mám dnes uvařit pro našeho pána!“ - pomyslela si kuchařka. Vzala hrnec, dala do něj nakrájené maso a uvařila v něm chutné jídlo.
Když už se guláš uvařil a kuchařka na chvíli z kuchyně odešla, hrnec seskočil s pece a už cupkal zpátky cestou do chalupy.
Jak se jen chudobná rodinka podivila, když hrnec přicupkal, vyskočil na stůl a z něho se šířila vůně guláše. Dlouho však neotáleli. Mamka vzala naběračku a všem naložila plné talíře. Po dlouhé době se všichni najedli dosyta. Tak hrnec chodil do zámku po několik dní a vždy přinesl nějaké chutné jídlo. Kuchařka se divila, kam vždy zmizí hrnec s uvařeným jídlem a kdekoho podezřívala, že jí jídlo krade a pak čistý hrnec nenápadně vrátí.
Když se rodinka po několik dní dosytosti najedla a hrnec zpozoroval, jak ho kuchařka hlídá, nešel už do kuchyně, ale vycupkal nahoru do pokoje samotného hraběte a tam vyskočil na stoleček. Když se hrabě vracel s měšcem plným dukátů, všiml si nového, novoučkého hrnce a pomyslel si, že do něj uloží svoje dukáty. Vyndal dukáty z měšce a jak je počítal, tak je vkládal do hrníčku. Potom hrnec uločil do skříňky a šel spát. Hrnec klepl do dvířek. Ty se otevřely a „hop!“ už vyskočil a cupkal po schůdkách dolů ven ze zámku.
Hrnec docupkal do chalupy, vyskočil na stůl. Jak se jen hospodář a jeho rodinka podivili, když uviděli, že je v něm plno zlatých dukátů. Otec peníze povybíral, poskládal na stůl a řekl ženě: „Už je po naší bídě! Díky stařence, které jsem dal naši kravičku. Díky tobě, divotvorný hrnečku!“
Druhého dne se hrnec znovu vydal do zámku. Vyskočil v panském pokoji na stůl. Když se hrabě vrátil a uviděl prázdný hrnec, velice se rozhněval, že ho někdo okradl a rozhodl se zlodějům pomstít. Do hrnce naházel všelijaké odpadky a čekal, co se stane.
Najednou se hrnec začal zvětšovat a zvětšovat, až z něho bylo obrovské hrnčisko a když se udivený hrabě nad ním sklonil, hrnec se na hraběte převrátil. Marně se pod ním zmítal, zvednout ho nemohl.
Když se už hrabě napůl udusil a přestal se zmítat, hrnec se převalil na bok a vykutálel se i s hrabětem ven ze zámku. Rychle se koulel dolů svahem, však hraběte ven nepustil.
Vtom zadunělo, zem se otřásla a před polem se otevřela propast. Bác! Hrnec s hrabětem spadli do propasti. Co se s nimi stalo dále, o tom pověst u dál nemluví.
Hospodář s rodinou čekali marně, kdy se jejich divotvorný pomocník vrátí. Víc už ho nebylo. Dlouho nelenili, dali se do práce. Postavili si nový domeček. Za dukáty si přikoupili kus pole, kravičku a koně. Otec pilně obhospodařoval pole, mamka dojila kravičku a opatrovala dětičky. Tak žili spokojení a sytí a s vděkem vzpomínali na starou babku a její divotvorný hrneček.
y
