y
O človíčkovi z budíku
Danka a Janka byly samy doma. Věděly, že je doma i človíček z budíku. On byl totiž stále doma. Neustále ťukal: ťu-ki, ťu-ki. Ve dne v noci, v pátek i ve svátek.
Divný človíček z budíku. Jak asi vypadá? „Já si myslím, že je tenký jako palička,“ říká Janka.
„A já si myslím, že je tlustý jako balónek,“ říká Danka.
Nene, nene! Jako palička!“ říká Janka.
„Nene, nene! Jako balónek!“ říká Danka.
„Neslyšíš, že není nic slyšet? NETIKÁ!“ Opravdu, človíček z budíku přestal tikat.
Danka a Janka se podívaly na stůl - íííha! O budík stojí opřený žebřík a po tom žebříku sestupuje človíček, samá struna, samé kolečko – a v ruce nůžky.
Sestoupí na stůl, chodí si po něm jako po terase, cing-bing-bring, do popelníku nakoukne, kalamář prohlíží.
„Ne-má-te tu ně-ja-ký o-lej, Dan-ko, Jan-ko?“ táže se sekaným hlasem, jakým mluví telegrafní přístroj.
Danka a Janka rychle začaly snášet všelijaké oleje, palmový, olivový, dětský i automobilový, a potom husím pírkem namazaly človíčkovi nůžky.
„Řekněte nám, strýčku, co vy tam v budíku děláte?“ zeptala se Janka. „Co že dě-lám? Čas stří-hám,“ A zacvakal nůžkami, cva-ki, cva-ki, šly už dobře a hladce. „Ale teď jsem se tu s vá-mi za-po-ví-dal, to je chy-ba, to je chy-ba!“
Človíček z budíku chvatně vyšel po žebříku, nahoře se zastavil, obrátil se a řekl svým telegrafickým hlasem: „Nu-že, Dan-ko, po-po-suň tu vel-kou ru-čič-ku na bu-dí-ku, ješ-tě, je-ště, tak je dob-ře.“
Zamával jim na rozloučenou rukou samá strunka, samé kolečko a řekl: „Dě-ku-ji vám, Dan-ko, Jan-ko!“ a zmizel v otvoru budíku. Hned za ním zmizel v otvoru i žebřík a za chviličku už se ozývalo pravidelné: ťu-ki, ťu-ki, ťu-ki, ťu-ki, ťu-ki.
Danka a Janka hleděly chvilku na budík, chvíli na sebe a potom zase na budík. Hádají se, zda je strýček z budíku slyší nebo ne.
„Strýčku z budíku, řekněte mi, zda mě slyšíte, moc vás o to prosím!“ volala Danka. Tu v budíku něco hrklo a hned nato se ozvalo pronikavé: crrrrrrrrr! Od té doby už Danka s Jankou vědí, že človíček z budíku, třebaže neustále tiká, přece je dobře slyší.
