Asi za hodinu po odchodu paní doktorky se k myslivně přihnalo záchranné auto a odvezlo malou Bětku do nemocnice.
O Bětčině nemoci se brzy dozvěděla všechna lesní zvířátka. Vyprávěl jim o tom černý kos, který seděl na větvi u Bětčina okénka, když ji lékařka prohlížela a všechno viděl a slyšel. Nezapomněl zvířátkům říci i to, že mouchy přenášejí zárodky všelijakých ošklivých nemocí. Možná, že i Bětka snědla nějaké ovoce, na kterém předtím seděla moucha a tyto zárodky tam zanechala. Když to zvířátka vyslechla, velice se na mouchy rozhněvala. Nejvíce se ale rozzlobil medvěd Tlapa Chlupatá, co má papulu jak vrata. Medvěd tak rád poslouchal Bětku, když zpívala, a když jednou zabloudila v lese, vyvedl ji ven a doprovodil až k myslivně. Všechna zvířátka i ptáčci se rozhodli, že budou proti mouchám bojovat a že je všechny zničí.
První se dal do boje černý kos. Jak uviděl kolem sebe letět mouchu, hned ji chytil.
Na lov za další mouchou vzlétla sojka. I ta ji hned chytila. Otevřela zobáček a bylo po mouše.
Zajíček Bystré Očko, který při každém zapraskání větévky vyskočí, honil jakousi starou mouchu celý den, ale nakonec mu přeci ulétla.
Liška Semeno Plané, jak nemůže, neoklame, oklamala zvířátka i tentokrát. Nešla chytat mouchy, ale číhala na káčata, která se koupala v potůčku, tekoucím pod myslivnou. A jako vždycky, i tentokrát jí Alík překazil její zlý plán a zahnal ji zpátky do lesa. Byla ráda, že utekla s celou kůží.
I medvěd Tlapa Chlupatá, co má papulu jak vrata, chytil jednu mouchu. Honil ji celé odpoledne, i do kaluže kvůli ní spadl, ale neuletěla mu. A více, co mu ta moucha povídala? Že prý by měl chytat včely, protože ho štípnou, když jim bere med. „Ty hloupá“ řekl jí na to medvěd,“ a kdo by potom snášel med, kdybych všechny včeličky pobil?“ „Když moucha viděla, že je s ní zle, začala se vymlouvat, že nejen ona, ale i jiný hmyz je škodlivý a přenáší choroby. Vyjmenovala ho potom celou řádku. Medvěd si její slova dobře zapamatoval, ale mouchu stejně nepustil. Hodil ji do bláta a tlapou přišlápl.
Večer, po velikém honu na mouchy, vyprávěl medvěd Tlapa Chlupatá, co má papulu jak vrata, ostatním zvířátkům jak pochodil. Nezapomněl se pochválit, že chytil jednu živou mouchu a vypověděl i to, co mu říkala. Požádal zvířátka, aby všechen škodlivý hmyz, který jim vyjmenoval, bez milosti ničila. Kos se v myslivně navečer dozvěděl další novinku. Myslivec koupil ve vesnici podlouhlé krabičky. V těch krabičkách byla malá kolečka. Myslivec položil několik koleček na plechovou mističku a podpálil je. Potom pozavíral všechny dveře a okna a vyšel se ženou a malým chlapečkem Petříčkem ven. Když zanedlouho otevřel dveře a okna, ležely všechny mouchy mrtvé na podlaze a na oknech. Kromě much zahynuli i brouci, lezoucí neustále okny do světnice, i mravenci, kteří chodili do myslivny krást slaďoučký cukr.
Druhý den přišla za kosem liška a zeptala se ho, jestli by jí nemohl několik těch čarovných koleček z myslivny obstarat. Stěžovala si, že má ve svátečním kožichu plno molů. „Kožich mám přes celé léto zamčený ve skříni,“ vysvětlovala kosovi s prosebným pohledem“, ale ti žraví moli ho i tam našli!“ Dívala se přitom na kosa tak žalostně, že při jejím pohledu docela zapomněl na všechny nepěkné kousky, které občas vyváděla, a přislíbil jí, že zaletí do myslivny a pár čarovných koleček si tam vyprosí.
Kos odlétl do myslivny a liška zatím oběhla všechny své známé a vyprávěla jim, že si svůj domeček vykouří čarovnými kolečky. Zaběhla i do lesní čítárny, kterou vedla sova ušatá, studovaná, okatá a tam s medvědem a ostatními zvířátky nahlédla do moudrých knih, kde se dozvěděla, že se čarovná kolečka jmenují Dymogam. V jedné knize bylo napsáno i to, že v místnosti, kterou chceme vykuřovat, nesmějí zůstat žádní lidé. Medvěd lišce vysvětlil, že ani ona nebude moci zůstat ve svém domečku, protože ti, co kolečka vyrábějí, jistě nevěděli, že je budou používat i lišky, a proto je v knize nejmenovali.
Kos se s čarovnými kolečky brzy vrátil. Medvěd je položil na starý plech, na které si dříve zamlada pekl medové koláče, plech zanesl do liščina domečku a kolečka zapálil. Pak rychle zavřel všechna okna a dveře a čekal s liškou venku. Dobu vykuřování sledoval na zvláštních hodinkách, které kromě něho nemá nikdo na světě. Ty hodinky ukazují minuty, hodiny i roky a dokonce i to, kdy bude pršet, kdy ne, kdy bude hodně malin, kdy málo, a mimo to ještě ukazují všechny medvědí svátky. Místo koleček v nich jsou různá drobná zvířátka. Minutovou ručičku v nich posunuje žába, hodinovou rak a tu, která ukazuje roky, tu před sebou tlačí slimák. Doba vykuřování uplynula a tak liška otevřela všechna okna a dveře. Rychle se podívala na kožich - ale moli již nežili. Ach, jak se liška zaradovala! Ze samé radosti slíbila medvědovi a kosovi, že se už žádné společné práce nikdy stranit nebude. Slíbila i to, že bude denně svým chlupatým chvostem zametal lesní školku.
V nemocnici se o Bětku dobře starali. Její nemoc neměla dlouhého trvání. Jednoho dne, hned zrána, jí vedoucí lékař řekl, že je už zdráva a že se může vrátit domů. A znovu ji upozornil, že kdyby si lidé vždycky před jídlem myli ruce, kdyby jedli jen čisté, umyté ovoce a zeleninu, kdyby jedli jen jídla, ke kterým nemají přístup mouchy a jiný hmyz, bylo by mnohem méně nemocí. Připomenul i to, že je mnoho zdravotnických knížek, které nejsou napsány jen pro lékaře, ale pro všechny lidi. Z těch knížek se lidé mohou dozvědět, jak se proti chorobám mají chránit.
Druhý den si pro Bětku přišli rodiče. Pěkně panu doktorovi za jeho péči o dcerku poděkovali a slíbili, že se budou řídit jeho radami. Kromě hraček nakoupili v městě i několik zdravotnických knížek. Budou je doma ve volných chvílích číst a až se Bětka naučí ve škole alespoň slabikovat, bude si je číst také.
To bylo radosti, když se Bětka vrátila do myslivny! Pejsek Alík radostí vyskakoval a vrtěl ocáskem a černý kamarád kos se tak rozezpíval, že se všechna zvířátka hned dozvěděla, že se Bětka vrátila domů.
Zajíček zaslechl kosův zpěv první. Protože si nebyl jist, zda už tuto novinu vědí všechna zvířátka, vzal buben a začal je svolávat k myslivně. Zvířátka se začala sbíhat ze všech stran. Přiběhl ježeček Pichláček, přiběhla kuna Šilhavá, co ráda slípky jídává, přiběhl jezevec Strakatý a ještě jiné lesní zvířátka, jen medvěd Tlapa Chlupatá nepřišel. Bez něho zvířátka Bětku přivítat nechtěla. Vtom si liška vzpomněla na svůj slib a řekla, že půjde medvěda zavolat.
A víte, co dělal medvěd Tlapa Chlupatá, co má papulu jak vrata? Zalezl si do svojí chalupy a oblékl si pyžamo. Chystal se k zimnímu spánku, a to uprostřed léta, kdy na poli stojí ještě skoro všechno obilí. „To je ale hanba, kmotře,“ křikla na něho liška, „kdo to kdy slyšel, aby se medvědi v létě ukládali do peřin!“ „Jaké je to léto, když se mluví o sněhu?“ uraženě namítl medvěd. „Když zaslechnu mluvit o sněhu, nevytáhne mě z postele ani čert!“ „A kde se povídalo o sněhu?“ ptala se liška. „V myslivně,“ odpověděl medvěd a zahanbeně se podíval oknem na rozkvetlou lesní louku, „straka mi říkala, že to slyšela!“ „To byl docela jiný sníh!“ zasmála se liška. „To byl sníh, který se dává do koláčů. V myslivně je právě pečou. A jestli víš proč?“ „Ne, nevím,“ odpověděl skromně medvěd Tlapa Chlupatá. „Pro Bětku! Před chvílí se vrátila z nemocnice!“ oznamovala liška. „Tak to byl tedy takový sníh. A mne, starého hlupáka, tím straka úplně vyplašila.“
Bětka si doma ještě ani nesedla a kos už klepal zobákem na okno. „Volá tě,“ upozornil ji myslivec, „jdi ven, jistě ti chce říct, co je nového.“ Bětka vyběhla za kosem ven, na louku za myslivnou. Co to vidí? Všechna zvířátka a ptáčkové ji přišli přivítat. To je milé překvapení! Medvěd Tlapa Chlupatá, co má papulu jak vrata, si hned odkašlal, a přečetl slavnostní přivítání. Pozval Bětku do lesa, kde ji prý pohostí pravím včelím medem. I ostatní zvířátka Bětku prosila, aby přišla k nim do lesa, že se jim po ní už moc stýskalo. Bětka to ráda slíbila, ale vysvětlila jim, že to nebude ani dnes, ani zítra, ale asi za týden, až se trochu zotaví. „Já budu zatím Bětku za oknem pozorovat,“ uklidňoval zvířátka kos, „a každý den vám budu vyprávět, co je v myslivně nového.“
S Bětkou se vrátila radost a spokojenost nejen do myslivny, ale i do celého lesa.
y
