„Ty jdi pro vodu a já obstarám to ostatní.“ A tak šel pejsek s hrncem pro vodu.
Kočička vytáhla ze svého kufříku kus mýdla a položila to mýdlo na stůl.
Pak si šla pro něco do komory, měla tam asi schovaný kousek uzené myši (to ona moc ráda).
Zatím přišel pejsek s vodou a vidí něco ležet na stole.
Rozbalí to a bylo to nějaké růžové. Aha, to bude něco dobrého,“ povídá si pejsek.
A jak měl na to chuť, tak si celý ten kus strčil do huby a začal to kousat.
Zatím přišla kočička a slyší, že pejsek nějak divně prská.
Podívá se na něj a vidí, že pejsek má plnou hubu pěny a z očí mu tekou slzy.
„Našel jsem tu něco na stole a myslil jsem, že je to nějaký sýr nebo nějaké cukroví, tak jsem to snědl,“ povídá pejsek.
„Ty jsi ale hloupý,“ zlobila se kočička - vždyť to bylo mýdlo. A mýdlo je přece k mytí, a ne k jídlu.“
„Napij se hodně vody,“ poradila pejskovi kočička, „potom to přestane štípat.“ Pejsek se napil, až všechnu vodu vypil.
Pak si šel utřít čumák o trávu a musil jít znovu pro vodu, protože všechnu vypil a už žádnou neměli.
„Tohle už nesním,“ řekl pejsek, když kočička přinesla nové mýdlo.
Pak vzalo mýdlo a hrnec s vodou, klekla na zem, vzala pejska jako kartáč a vydrhla pejskem celou podlahu.
„Měli bychom ji ještě něčím suchým vytřít,“ povídá kočička, protože podlaha byla celá mokrá a moc čistá také nebyla.
„Teď zas já vezmu tebe a vysuším tebou podlahu,“ řekl pejsek. Vzal kočičku a vytřel celou podlahu kočičkou.
Pejsek a kočička pak byli celí mokří a strašně špinaví od toho, jak jeden druhým tu podlahu myl.
„Vypereme se, jako se pere prádlo,“ řekl pejsek. Nanosili si do necek vodu a vzali si na to valchu.
Pak si pejsek vlezl do necek a kočička ho pořádně vyprala. Drhla ho tak silně, že se mu mohly do sebe zamotat nohy.
Když byl pejsek umyt, vlezla zas do necek kočička - a pejsek ji vypral. Tlačil tak silně, že jí málem vydřel do kožichu díru.
Potom jeden druhého vyždímali. „A teď se usušíme,“ řekla kočička. Uchystali si šňůry na prádlo.
Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Pak kočička slezla zase dolů a pověsila pejska.
Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo. „Svítí na nás sluníčko“, povídá pejsek, „to brzo uschneme.“
Jen to řekl a začalo pršet. „Prší!“ křičel pejsek a kočička, „zmokne nám prádlo“. A běželi domů schovat se pod střechu.
„Prší ještě?“ ptala se kočička. „Už přestalo,“ řekl pejsek, a opravdu už zase svítilo sluníčko.
„Teď si zase pověsíme prádlo,“ povídala kočička. Tak šli a pověsili se zase na tu šňůru.
A zase začalo pršet. „Prší, zmokne nám prádlo!“ volali pejsek s kočičkou a běželi se schovat.
Pak zase svítilo sluníčko, a tak se zase oba na tu šňůru pověsili.
Pak zase pršelo, tak utekli, a pak zase bylo sluníčko, tak se zas pověsili.
A tak to šlo až do večera. A to už byli oba docela suší. „Prádlo máme suché,“ řekli si, „tak je dáme do koše.“
Vlezli si do koše, ale pak už se jim chtělo spát, tak tam usnuli a oba se v tom koši krásně vyspali až do rána.
Konec.
y
