y
Zajíčkova chaloupka
Na okraji velikého lesa žili zajíček a liška. Byl podzim, ze strnišť foukal studený vítr a mnohá zvířátka se už postarala o teplý pelíšek na zimu. I zajíček se už rozhodl, že si postaví domeček, aby měl v zimě kde bydlet. Z lesa si donesl všechno, co ke stavbě potřeboval, s chutí se pustil do práce. Netrvalo dlouho a domeček byl hotov. Liška hrdopyška se mu jen posmívala.
Ze stromů již dávno všechno listí opadalo, podzim vystřídala zima, padá hustý sníh. Pokryl louky, pole i les a zasypal i zajíčkovu chaloupku.
Zajíčkovi je v jeho domečku teploučko. Stál ho mnoho námahy, to je pravda, ale práce se mu vyplatila.
Líná liška, která se na podzim zajíčkovi tolik vysmívala, se teď třese zimou, nemá kde bydlet a nemá se kde ohřát. Co bude dělat? Rychle si postavila domeček ze sněhu.
Přišlo jaro. Sluníčko začalo hřát a liščin sněhový domeček se pod jeho paprsky docela rozpustil. Zbyla z něho jen kaluž. Zajíčkova chaloupka však zůstala celá.
V lese je chladno a prší a liška se zase nemá kam schovat. Urousaný kožíšek studí, tlapky zebou. Prokřehlá a zmoklá stojí před zajíčkovou chaloupkou a prosí, aby ji nechal ve svém domečku alespoň chvilku ohřát.
Zajíčkovi se lišky zželelo a pustil ji dovnitř. Mazaná liška se tam hned uvelebila a zajíčka z jeho vlastního domečku vyhnala.
Šlape smutný zajíček lesem. Kudy jde, tudy pláče, až potká druhého zajíčka. „Proč pláčeš, zajíčku?“ ptá se ho kamarád. „Jak nemám plakat,“ povídá smutný zajíček, „když mě zlá liška z vlastního domečku vyhnala“ — a vyprávěl kamarádovi, co se stalo. „Neplač, zajíčku, nestojí to za jedinou slzu. Pojď, já ti lišku z domečku vyženu,“ slíbil kamarád.
Přišli k chaloupce. Bouchají na dveře a volají na lišku, aby šla ven. Liška ale nejde, ještě jim dokonce vyhrožuje. Zajíček se polekal. Zadupal, otočil se a utekl hluboko do lesa.
Jde smutný zajíček lesem a potká veverku. „Proč jsi tak smutný, zajíčku?“ vyptává se ho zvědavá veverka. „Jakpak nemám být smutný, veveřičko. Liška mě oklamala,“ — a vyprávěl také veverce, co se mu přihodilo. Veverka se jen zasmála: „Proto ještě nemusíš být smutný, není to tak velké neštěstí. Ukaž mi, kde bydlíš, a já už ti lišku z chaloupky vyženu sama.“
Zajíček dovedl veverku ke svému domečku. Veverka, jak nejlépe umí, prosí lišku, aby nenechávala ubohého zajíčka plakat a pustila ho domů. Liška nečeká na další prosby a pustí se zase do vyhrožování. Veverka se také polekala a utekla.
Zajíček potkal srnku. I jí vyprávěl svůj smutný příběh a srnka se nabídla, že mu pomůže falešnou lišku vyhnat.
Přišli k domečku. Zabouchali na okno, na dveře, ale kampak na lišku. Ta se jejich bouchání nebojí. Popadla hůl a zahnala je od chaloupky pryč.
A tak zajíček zase zůstal sám a pláče. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, kráčí proti němu medvěd Brumla. Zajíček se zaradoval. Medvěd mu jistě lišku z domečku vyžene. Nikoho se sice zatím nepolekala, ale před medvědem určitě uteče.
Ani z velkého medvěda Brumly nedostala liška strach. I on odešel s nepořízenou.
Zajíček si už neví rady. Sedí pod stromem a usedavě pláče. Jeho pláč zaslechla sova, která právě letěla okolo. Slétla na zem, posadila se vedle utrápeného zajíčka, vyslechla jeho příběh, a protože to byla stará, moudrá sova, hned věděla, jak na to.
Zaletěla na paseku a svolala všechna zvířátka. Pak vyhlásila, že se musí zajíčkovi pomoci. Půjdou na lišku všichni společně, protože co se nepodařilo jednomu, všem dohromady se jistě podaří.
Zvířátka se ozbrojila a vydala se na pochod k zajíčkově chaloupce. Medvěd Brumla si hodil přes rameno velikánskou větev, srnečka chytila hůl, veverka šišku a už se šlo. Teď se, liško, třes!
Když liška zpozorovala, co se na ni chystá, vyskočila rychle z chaloupky oknem ven a utíkala do lesa, jen se za ní prášilo.
Zajíček štěstím zářil. Nastěhoval se zpátky do své chaloupky, pěkně zvířátkům za to, že mu pomohla zlou lišku vyhnat, poděkoval a pozval je k sobě na hostinu.
Zvířátka se měla na hostině moc dobře. Hodovala, zpívala a tancovala a nakonec se dohodla, že se s liškou, která tak ošklivě zajíčka oklamala, už nikdy kamarádit nebudou.
Od té doby zajíček ve svém domečku klidně a spokojeně žije. A na lišku, na tu falešnici, si dává velice dobrý pozor.
Konec.
