y
Divotvorný zámek
Jednou byla jedna žena a měla syna. Ten živil matku i sebe; pásl krávu a chodil na dříví. Prodával je v městě a za peníze kupoval chléb.
Jednou jde s chlebem domů a v lese přijde k pastýřům; vidí, že chtějí zabít psa. Řekl jim: „Nezabíjejte ho, však vám neublížil!“ „Dej nám chléb a můžeš si psa vzít.“ Dal pastýřům chléb a domů přinesl psa. Neměli však co jíst; šel na dříví, ve městě je prodal a koupil bochník chleba.
Cestou z města zas přišel k pastýřům; chtěli zabít kocoura, ale dali mu ho za ten bochník chleba. Doma řekl matce: „Však kocour taky bude k něčemu dobrý!“
Šel na dříví po třetí, prodal je a koupil chléb. A zas chléb u pastýřů v lese vyměnil; tentokrát za hada. Když šel po čtvrté na dříví, donesl za ně čtyři bochníky chleba a všichni se najedli, pes, kocour, had, matka i on.
Had vyrostl a řekl svému zachránci: „Zanes mě k nám domů. Neber však od mých rodičů zlato a stříbro, žádej jenom zámek, který visí za vraty. Když budeš něco chtít, stačí na zámek zaklepat; hned přijde dvanáct mládenců a udělají, co si budeš přát.“
Bylo to tak, jak had řekl: jeho rodiče dávali synu staré matky mnoho peněz, on však chtěl jen ten zámek, který visel za vraty. Dali mu ho a on kousek za stavením na zámek zaklepal; hned z něho vyšlo dvanáct mládenců a ptali se: „Co poroučíte?“ „Abyste mě donesli domů.“ A v tom okamžiku stál před svou chalupou.
Matka se radovala: „Dobře, že ses vrátil, synáčku. Bez tebe jsem byla těžko živa.“ „Zato teď, maminko, budeme žít líp než dřív; něco jsem přinesl.“ Tiše zaklepal na zámek a mládencům poručil přinést jídlo a pití. Matce se to líbilo a měla svého syna ještě raději.
Brzy potom si vzpomněl, že se bude ženit a posílal matku ke králi. „Řekněte mu, aby mi dal svou dceru za ženu.“ Matka synovi hubovala, netroufala si jít ke králi, ale potom přece šla.
Král řekl: „Dám tvému synovi dceru, musí ale udělat všecko, co mu poručím. Nevykoná-li to, přijde o hlavu. Do zítřka ať rozhází všecky hory, které vidím, na poli po horách ať roste nejlepší pšenice; a z té pšenice chci zítra jíst koláče.“
Matka přišla domů s pláčem. „Zle je, synáčku!“ A vypravovala, co král přikázal. „Ale mámo! Jestli král řekl jen to, bude jeho dcera moje.“ Matka šla spat; syn zaklepal na zámek, pověděl mládencům své přání a oni je splnili.
Ráno šla matka do zámku. „Dobré jitro, pane králi, tuhle jsem vám přinesla koláče.“ „Dobře to tvůj syn vykonal,“ řekl král. „Teď mu vyřiď, že do zítřka musí vymýtit lesy, které dohlédnu, a místo lesů musí být vinohrady; ráno z nich chci jíst hrozny a pít mošt.“
Matka zas přišla domů plačky, ale syn se jen zasmál. Matku poslal spat; přivolal mládence a poručil jim, co mají udělat. A do rána všecko bylo hotovo.
Král ráno vstal a stará matka už na něho čekala s hrozny i moštem. „No dobře,“ řekl král. „Ale než dám tvému synovi svou dceru, chci, aby měl tolik dobytka a takový hrad jako já. Nebude-li to mít, přijde o hlavu.“
Divotvorný zámek zase pomohl. Ráno stál blízko královského hradu nový hrad, lepší, než jaký kdy král viděl, s krásnou zahradou plnou stromů, květin a ptačího zpěvu. A dobytka měl syn staré matky mnohem víc než král.
Pro nevěstu si jel v kočáře se šesti nejpěknějšími koni. Hned byly oddavky a král nařídil, že svatební hody mají trvat pět let a že každý může na ně přijít. Po třech letech začínal mít král nedostatek. Ženich řekl: „Teď budu hostit já!“
Na svatbu přišel také mořský král. Bylo mu divné, že nikdo nevaří a jídel je pořád dost. Dával si na ženicha pozor a jednou viděl, jak zaklepal na zámek a hned se stalo, co si přál.
V noci mořský král ženichovi zámek ukradl. A protože se mu dcera králova líbila, poručil mládencům, aby na černé moře přenesli hrad i s ní.
Ráno se panstvo probudilo v chudé chatrči. Ženich hned věděl; co se stalo. Požádal krále, aby vzal jeho starou matku k sobě a šel svůj zámek hledat. Vzal s sebou psa a kocoura.
Přišli k černému moři a daleko v něm viděli hrad. „Kocourku, psíku, jak se k němu dostat?“ Seděli všichni na břehu a ženich únavou usnul.
Psík s kocourem si řekli: „Půjdeme pro ten zámek sami.“ A tak pes s kocourem na zádech plaval k hradu. Přelezli vysokou zeď a dostali se na dvůr.
„Počkej tady,“ řekl kocour psíkovi, „dovnitř půjdu sám.“ Všiml si, že kocour mořského krále je právě takový jako on sám. Náš kocourek zamňoukal u dveří: „Mňau!“ Král poručil. „Pusťte tu kočku sem!“ Kocourek vešel a tak pěkně vzal zámek, že to mořský král ani nezpozoroval. A zas u dveří zamňoukal. „Pusťte tu kočku ven!“ řekl mořský král.
Kocour vyběhl. „Máš?“ zeptal se ho pes. „Mám, jen pojď.“ Zas přelezli zeď, přeplavali moře a šťastně se dostali na břeh.
Když se jejich pán probudil, řekli mu: „Pane náš my jsme ti ten zámek přinesli!“ A on hned na něj zaklepal a poručil mládencům postavit hrad tam, kde byl dřív.
Hned se to stalo. Ženich vešel do hradu a dcera králova se k němu radostně rozběhla. Byl s ní šťastně živ a toho mořského krále dal utratit.
