Ošklivé kačátko

U strouhy mezi lopuchovými listy seděla na vejcích kachna. Seděla, seděla, až vyseděla hejno malých, žlutých kačátek. Jen jedno, které se vylíhlo poslední, nebylo malé a nebylo žluté, ale veliké a ošklivé.

Sotva maminka kačátkům peří uhladila, sotva se malé kačenky postavily na ohy, už se s nimi vydala na dvůr mezi ostatní drůbež. „Pí, pí,“ štěbetala kačátka a kolébala se za maminkou na dvůr. „Co jen řeknou tomu poslednímu, tomu ošklivému kačátku?“ strachovala se matka.

„Jak to káče vypadá!“ káchala hlasitě kterási stará kachna a štípla ošklivé kačátko do hlavy. „Musíme je štípat! Jak je veliké a ošklivé, jako by to ani káče nebylo!“ štěbetaly zlobně ostatní kachny. A potom škaredé kačátko honily a štípaly.

Jednoho dne nešťastné kačátko přeletělo plot a se zavřenýma očima běželo, běželo, až doběhlo k velikému močálu, kde hnízdily divoké kachny. Když kachny zahlédly novou družku, ptaly se: „Kdo jsi a proč jseš taková šereda?“

Chuděra kačátko, ani na močále se mu nedařilo líp, a tak zalezlo do rákosí a leželo tam ukryté dva dny. Tu přiletěly dvě divoké husy a nešťastnému kačátku se vysmívaly: „Poslyš, káče, jsi tak škaredé, že bys mohlo do našeho hejna.“

„Pif-paf,“ ozvalo se odkudsi a divoké husy padly mrtvé do rákosí. Navečer vzlétlo kačátko nad močál a přiletělo k chaloupce, kde bydlela stařenka. Ale kačátko se stařence nelíbilo. Nešťasné vydalo se znovu na cestu a dostalo se po vodě až k velikému rybníku.

Na rybníce ho překvapil podzim a potom zima. Byla zlá, mrazivá a hladová, všude led a všude sníh. Ale kačátko zimu přečkalo a na jaře poslouchalo skřivánky a dívalo se na sluníčko. Pojednou roztáhlo křídla, zamávalo jimi, vzlétlo a zanedlouho se octlo v krásné zahradě.

Mezi záhony se vinuly modravé potůčky a uprostřed zahrady byl malý rybníček. Kačátko připlavalo až na rybníček. Tu se nad ním objevily tři labutě. „Jsou tak krásné a já tak škaredé, uklovou mne!“ zabědovalo kačátko.

Ale stalo se naopak. Když se snesly labutě na vodu, podívalo se kačátko dolů a spatřilo svůj obraz. Už to nebylo ošklivé a nemotorné kačátko, ale krásná labuť!“

„Je tu nová labuť!“ volaly děti a házely jí do vody chléb a koláče. „Je ze všech labutí nejkrásnější,“ říkali dospělí lidé, kteří ji uviděli. „O tak velikém štěstí se mi nikdy nezdálo,“ říkala labuť, kdykoliv se jí lidé obdivovali. A nakonec docela zapomněla, že byla kdysi ošklivým kačátkem.

Ošklivé káčátko

Výrobce

DiarMU

Rok

1955

Délka

Autor

Lesková Vilma

Napsal

Pazourek Vladimír

Označení

B0501

Koupit

Ošklivé káčátko

Podobné pohádky

Živý klobouk

Tři zlaté vlasy Děda Vševěda

O kohoutkovi a slepičce

Dřevorubcův krajíček