Dávno, dávničko, žil si pes v lese sám, samotinký. Bylo mu samotnému smutno, proto si začal hledat druha. Potřeboval takového druha, který by byl na světě nejsilnější a nikoho by se nebál.
Nejsilnější je vlk, pomyslil si pes. I šel k vlkovi. „Vlčku, vlčku, pojď budeme žít spolu!“ „Nu dobrá, já souhlasím,“ povídá vlk. I začali spolu žít.
Jednou v lese něco zapraskalo a pes hned zaštěkal. „Neštěkej, pse,“ napomínal ho vlk. „Nepřestaneš-li, přijde medvěd a sní nás oba.“ „Ach tak,“ pomyslil si pes. „Medvěd je silnější, když se ho vlk bojí.“
+6
Opustil vlka a vydal se lesem hledat medvěda. Našel ho a povídá: „Medvěde, medvídku, pojď, budeme žít spolu.“ „Když chceš, tedy půjdu,“ zabrumlal medvěd. Začali žít ve dvou.
Jednou v noci uslyšel pes v lese šumot a hned zaštěkal. „Pse, neštěkej!“ povídá medvěd.“ „Nepřestaneš-li, přijde lev a sní nás oba.“ „To znamená, že lev je silnější než medvěd,“ pomyslil si pes. „Budu žít raději se lvem.“ I vydal se hledati lva.
Našel ho a povídá: „Lve, lvíčku, pojď budeme žít spolu!“ „Nu, což, budeme,“ souhlasil lev. I usadil se druh s druhem.
Minula krátká doba. Jednou v noci začal pes štěkat. „Neštěkej, pse, přijde člověk, vystřelí a zabije nás oba,“ povídal lev. „To znamená, že lev není nejsilnější. Půjdu hledat člověka,“ řekl si pes. A šel.
Našel člověka a povídá: „Člověče, nech mě žít s tebou.“ Člověk souhlasil.
A od té doby žijí pes a člověk nerozlučně spolu u nás
y
