Byl jednou jeden hajný a ten byl na zvířátka velmi přísný. A zvířátka se ho proto bála. Jedenkrát chodil hajný lesem a protože se unavil, lehl si do trávy a usnul. Psík Chvostík se mu schoulil u nohou a usnul též. Usnuli tak tvrdě, že se neprobudili, ani když je veveřička a ježek lechtali.
Když zvířátka viděla, jak tvrdě spí a nic neslyší, zastavila srnku, která je vzala na hřbet a rozběhla se s nimi lesem oznámit novinku.
Na kraji lese potkal zajíček lišku, která byla velmi zvědavá. Když se dozvěděla novinku, utíkala na ples.
+6
A na kraji paseky už viděla zajíčka – dirigenta, jak svolává zajíčky – hudebníky.
A za chvíli už byla připravena celá kapela.
Nedočkaví tanečních začali hned zkoušet svoje umění. Sovy jen očima koulely, když viděly, jak jim to jde.
Měsíček na nebi se smál, potřásal hlavou do taktu a svítil mimořádně dobře, aby nikdo neklopýtl.
Všichni se vesele bavili, tancovali, zpívali a užívali radostně toho, že pán lesa usnul.
Nejlepší tanečnicí byla liška, která tancovala se zajíčkem ohnivý čardáš.
I strašák z pole přišel mezi zvířátka. Zajíčci ho ihned obklopili a musil tančiti, i když se trochu mračil. Jistě si i on přál, aby hajný usnul v lese častěji, aby zvířátka mohla opakovat tento ples.