V tiché tůňce mezi rákosím si žila žabka, nedaleko od ní měla svou podzemní skrýš hbitá a opatrná myška. Denně měly obě dosti starostí se sháněním potravy pro své nenasytné žaludky.
A tak, protože se navzájem dobře poznaly, jednou odpoledne, ještě před západem slunce se dohodly, že se vydají společně na lov. Každá s puškou na rameni pospíchaly na louku. Na louce se připravily na lov a vyčkávaly. Nečekaly dlouho. Najednou zahlédly vypasenou kobylku. Letěla přímo nad nimi. Vzrušeně zamířily pušky, cvakly kohoutky, zarachotily výstřely a zasažená kobylka pomalu klesala k zemi.
Za malou chvíli ležela u nohou žabky a myšky. Avšak právě nyní nastaly těžkosti. Protože žabka i myška střelily současně, dohadovaly se, které z nich přináleží kořist. Každá toužila po tom, aby si mohla zasaženou kobylku vzít, proto se nemohly dohodnout.
+6
Náhodou šel kolem louky na obvyklou procházku starý vrabčák Čimčarák. Z přemýšlení byl vyrušen nedalekým křikem a hlukem.
Žabka i myška totiž již mezi sebou nevyjednávaly, ale co horšího, daly se do sebe. Chytrák vrabčák poznal, že nadešla pravá chvíle, aby rozhodoval on.
Když viděl, jak žabka a myška na sebe zlostně doráží, přispěchal k ním, odstrčil je od sebe a zároveň učeně započal vysvětlovat, že není třeba svárů ani bojů a doporučoval, aby mu žabka a myška daly klidně uspořádání na starost, že kořist spravedlivě pro obě rozdělí. Ale již dříve mu uzrál v hlavě plán, jaký bude mít prospěch z jejich nedorozumění.
Co zbývalo rozzlobené žabce a myšce? Nic jiného, než přistoupit na navrhované řešení. A tak starý zkušený vrabčák se ujal rozdělování kořisti. První myšce podal obě vychudlé nohy kobylky, když je před tím odtrhl od trupu. Nedal při tom na sobě ani nejméně znát, že vidí velké udivení myšky nad podobným rozdělováním.
Na to nemeškaje obrátil se k žabce a dal jí vytržená suchá křídla kobylky. Jako myška tak i žabka se překvapením nad zvláštním dělením nezmohla ani na slovíčko odporu.
Teď bylo třeba, aby vrabčák rychle jednal. To se též stalo. Protože sám nebyl nikterak přesycený, vyzdvihl celé tučné zbývající tělo kobylky do výše, otevřel zobák jak jen mohl a rázem spolkl tak chutné sousto. Žabka s myškou pouze němě přihlížely, jak se naplňuje vrabčákovo kulaté bříško.
Ani teď chytrák nezaváhal. Klidně pohlédl na obě nešťastně se tvářící sokyně, pomalu se obrátil a s uspokojením nad dobře vykonanou prací odcházel, aby ještě užil zbývající část procházky ku prospěchu svého zdraví. Rozdělením kořisti naučil moudrý vrabčák žabku i myšku tomu, že když se dva mezi sebou bijí, třetí z nedorozumění těží a vítězí.
y
