Šípková Růženka

Za pradávných časů, když ještě žili králové a královny, byly také žáby, které uměly předpovídat, co se stane.

Taková žába přilezla k jednomu královi a královně a řekla jim: „Narodí se vám krásná holčička.“ A opravdu se jim narodila. To bylo radosti! Taková roztomilá holčička!

Služebníci ji zanesli do pěkné kolíbečky a dali jí jméno Růženka. Když tak Růženka pěkně spinkala, začaly přicházet ke kolíbce sudičky.

Sudičky jsou takové škaredé baby, které děťátkům prorokují, jak se budou mít v životě dobře a nebo zle. O sudičky není co stát, ale když už se tak sešly a aby moc u té kolébky nebreptaly a Růženku nevzbudily, pozval je pan král na dobrý oběd. Na jednu z nich však zapomněl a ta, protože nedostala dobrý oběd, prohlásila, že Růženka, až jí bude dvacet let, zemře. A že se píchne o vřeteno kolovrátku a určitě že zemře. Ty sudičky, co se dobře naobědvaly, však těšily pana krále i paní královnu, že se sice proti sudičce a jejímu proroctví nedá nic dělat, ale že to zařídí alespoň tak, že Růženka sice nezemře, ale bude sto let spát. Král se velice rozčilil, sudičky vyhnal a dal v celé zemi spálit vřetena a kolovrátky, aby se o ně nemohla Růženka píchnout.

Zapomněl na starý kolovrátek na půdě a tak se stalo, že právě, když bylo Růžence dvacet let, našla kolovrátek s vřetenem na půdě a podle proroctví se píchla do prstu. Ukápla jí kapka krve a hned na to usnula.

S ní však usnuli všichni na zámku a to přímo na místě, kde v tom okamžiku stáli nebo seděli, když se Růženka píchla.

Král měl právě poradu se svými rádci, v kuchyni se chystal kuchař dát pohlavek kuchtíkovi, na dvoře stáli koně, všecko se zastavilo a hned usnulo. Tak spali všichni na zámku a čas ubíhal.

Mnoho princů přicházelo, aby se prosekali do zámku růžovým trním, kterým zámek obrůstal. Všude rostlo popínavé růžové trní, všechno zarostlo tak hustě šípkovým trním, že už nebylo nic a nikoho vidět. Tak to trvalo celých sto roků a mnoho princů zahynulo v šípkovém trní, když se chtěli dostat do zámku.

Právě v den, kdy uplynulo sto roků od té doby, co se Růženka píchla, přišel také jeden princ a tu viděl, jak všude na trní vykvetly krásné růžičky. Na zámku všecko oživlo, král dokončil poradu, kuchař dal kuchtíkovi pohlavek, kuchařky vařily dál a Růženka se probudila.

To už stál u ní hezký princ a usmíval se na ni. A protože spala celých sto roků mezi šípkovým trním, začali jí říkal „Šípková Růženka.“ Sudička špatně prorokovala, protože Šípková Růženka nezemřela, ale je živa dodnes.

Šípková Růženka

Výrobce

DIABABY

Délka

Napsal

Kopeček Vladimír

Označení

B0395

Šípková Růženka

Podobné pohádky

O velké řípě

Popelka

Dlouhý, Široký a Bystrozraký 1

O bohatém a chudém