Zato pořád slídil, kde děti poztrácely bonbóny, nebo kde jim upadl kus dortu či loupáček.
K tomu si ještě tajně kupoval bonbóny, zvláště karamely. Večer počkal, až kočička usne, pak vytahal bonbóny zpod polštáře a cumlal a cumlal.
Zoubky si však potom nečistil, bál se, aby kočičku nevzbudil, a vůbec, byl tak líný! Zbytky sladkostí v jeho teplé puse zkvasily přes noc v kyseliny a ty pomalu rozežíraly jeho zdravé zuby.
Jednou kousl pejsek na kost a ulomil si kus vykotlaného zubu. Vyskočil, chytil se za hlavu a začal naříkat: „Ach, ach, to to bolí! Pomoz kočičko!“
„Ach, pejsku, pejsku, zubům já nerozumím, půjdeme k doktoru Medvědovi. Ten ti pomůže.“
„A jak mi pomůže?“ ptal se pejsek. „Vyčistí ti zoubek, umrtví mastičkou a zalepí díru včelím voskem. A bude po bolesti.“
Ale pejsek byl nerozumný a všechny svoje záležitosti rád odkládal na zítra! Poradí se prý nejdříve s kmotrem ježkem, neboť ten je velice moudrý.
„Ježku, ježku, zoubek bolí, poraď kmotříčku!“ volal pejsek, když ježka našel.
„Zabal si hlavu hodně zahřátým šátkem!“
„Kočička ať ti díru v zubu ucpe vatičkou namočenou v Alpě, to někdy pomůže,“ odpověděl kmotr ježek a napichoval dál granátová jablíčka na své bodliny. Pak ještě za ním zavolal: „Ale lépe ti poradí doktor.“
Udělali podle rady kmotra ježka. Zoubek opravdu přestal bolet. Když však chtěl pejsek spát, začala bolest znovu.
„Pojď, pejsku, přece jen půjdeme k doktorovi,“ naléhala zase kočička. Ale pejsek že se ještě ráno poradí s kmotrou žábou, ta zná léčivé byliny, a přece musí být bylina i na nemocný zoubek, ne?“
„Žabko, žabičko, zoubek bolí, poraď, kmotřičko!“
Kmotra žába, která se právě jako každé ráno koupala ve studánce, vyskočila a natrhala voňavé šalvěje.
„Ať ti kočička uvaří z těchto bylinek hodně teplý čaj a tím si vyplachuj pusu kolem bolavého zoubku. Někdy to pomůže – ale lépe ti poradí doktor!“ Žbluňk – a byla ve vodě.
Pejsek kloktal teplou šalvějí, až byl celý umořený. Zoubek přestal na chvíli opravdu bolet. Když se však chtěl pejsek najíst, začalo to znovu. A on měl takový ukrutánský hlad!
„Pojď, přece jen zajdeme k doktorovi,“ žadonila kočička. Ale pejsek – že se naposled, ale opravdu naposled, poradí s koroptvičkou.
„Koroptvičko, koroptvičko, zoubek bolí, prosím, poraď, kmotřičko!“
Kmotra koroptvička se dobře vyznala v lánech polí, kde se narodila. Natrhala zelených makovic.
„Ať ti kočička uvaří čaj vždycky z jedné makovice. Ten vypij! Budeš spát a bolest zaspíš. Ale lepší je doktor!“ volala ještě za nimi.
Kočička slýchala o zelených makovicích nedobré věci. Dokonce i to, že jsou jedovaté. Bála se o pejska. Ale utrápený pejsek prosil: „Zkusíme to, zkusíme, jen malinký kousek uvař!“
Kočička uvařila jen malinký kousek. Pejsek pil zelený čaj a pořád spal. Nechtěl nic jíst, hubl a byl malátný, zrovna jako ty děti, které užívají prášky proti bolestem zubů místo aby šly k zubnímu lékaři.
Až jednou v noci naskočila pejskovi na tváři velikánská boule. Byl rozpálený, kočička mu naměřila vysokou teplotu.
Pak pejska zabalila, vzala za pacičku a šli k doktorovi Medvědovi. Pejsek už neodporoval, ale hlavička se mu klepala bolestí a horečkou.
Kočička dlouho škrábala na vrata ordinace doktora Medvěda. Konečně se ozval bručivý hlas:
„Kdo mě to budí? Zase nějaký nepořádník! A já jsem měl tak těžký den, tolik zoubků jsem musel ošetřit – a ráno už v sedm hodin mám objednanou lišku a zajíce.!“
Doktor Medvěd spráskl ruce, když sundali pejskovi šátek z hlavy. „Jak jste to mohli tak dlouho nechat? Vždyť má pejsek již od zoubku otravu krve!“
„To on, to on – pejsek je tak neposlušný, nemohla jsem ho sem dostat. Nevěřil, že doktor neubližuje, ale pomáhá od bolesti. Ale přesto ho zachraň, zachraň ho!“ prosila kočička a natahovala pacičky k doktorovi.
Doktor Medvěd namazal pejskovi zoubek zázračnou bylinkou, aby to nebolelo.
Potom vzal kleštičky – popotáhl – a zoubek vyskočil.
A zpod něho se vyvalila spousta hnisu.
Bylo po bolesti!
Pejsek vyskočil a začal s kočičkou tancovat.
Avšak celou cestu domů opakoval: „Proč jsme jen nešli dříve, zoubek mohl být zachráněn a co bolesti jsem si mohl ušetřit! Teď mám místo zubu jen velikou díru. Proč jsme jen nešli dříve!“
Od té doby nejenže pejsek jí zeleninu, chléb, mléko, tvaroh – všechno, čím dříve opovrhoval – nemlsá a čistí si na noc zoubky, ale chodí i s kočičkou pravidelně každého čtvrt roku k doktorovi Medvědovi na prohlídku. Pak doktor jim spraví každou malou dírku v zubu bez bolesti. To je přece lepší, nežli mít zkažení zuby, trápit se bolestí, dostat otravu krve a ještě přijít o zub!
Konec.
y
