y
Tlustý princ a drak...
Bylo nebylo, nevíme, kdy bylo, žil jeden král, který měl dceru Sedmikrásku a syna, jehož jméno si už nikdo nepamatoval, protože ho každý nazýval „Princ Radojed“. Toto jméno mu dali proto, že jeho jedinou zálibou bylo ustavičné jedení. Král byl už starý, a tak rozhodl, aby se princ Radojed oženil, a potom se ujal kralování. Jenže princ se o nic nezajímal, jen se ustavičně cpal.
Když se už dosytosti nacpal všelijakými sladkostmi, nejraději vylehával v trávě, zatímco si Sedmikráska a ostatní děvčata a chlapci ze zámku hráli s míčem, nebo jezdili na koních...
Byl z toho tak tlustý, že sotva chodil. Nemohl si ani sednout na stoličku, protože se každá pod ním rozlámala a tak byl všem jen k smíchu. Krále to hněvalo, že má takového nezdárného syna a umínil si, že mu sám vyhledá nevěstu. Rozeslal posly do všech končin, aby hledali dívku, která by si vzala jeho syna.
Poslové se vrátili a každý přinesl obrázek dívky. Princ si prohlíží obrázky, ale na každé dívce našel nějakou chybu. Až u poslední se zastavil a vykřikl: – Tuto chci za ženu! – Posel mu však se smutnou tváří oznámil, že to bude těžké, protože princezničku hlídá sedmihlavý drak. Princ ale trval na svém.
Otec král dal po kraji vybubnovat, že hledá svému synovi pomocníka, který by mu pomohl dostat nevěstu z moci zlého draka. Za tuto službu sliboval velkou odměnu. Dověděl se o tom i silák Janek, který lámal skály v kamenolomu. Byl to chlapec zručný a svižný jako struna. Řekl si, že by stálo za to, poznat kus světa a vydal se do královského zámku.
Když však spatřil prince, který jen s námahou nosil vlastní váhu, hned ho přešla chuť a pravil: – S takovým tlusťochem já opravdu nikam nejdu, protože pod ním se kůň hned za městem svalí a na vlastních nohou nedojde ani na konec katastru, natož aby se bil s drakem. Milý Janek se otočil a vracel se domů.
Princ se velice rozhněval, že on se od nějakého trhana urážet nedá a hned si dal osedlat koně. Rozhodl se, že půjde na draka sám. Byla to ale zábava, když se chystal na cestu. Čtyři sluhové mu pomáhali dostat se do sedla a chudákovi koníkovi se hned kolena podlomila, jen co naň vysedl. Princ viděl, že takto se věru daleko nedostane.
Hned si dal zavolat Janka, vylíčil mu, jak se mu vedlo a prosil ho, aby mu v jeho nesnázi pomohl. Janek se jen usmál a pravil: – Proč ne?! Rád pomohu a i proti drakovi s tebou půjdu, ale až tehdy, až mě přemůžeš a naučíš se zacházet se sedmipudovým mečem. Musí z tebe být chlap jak se patří a ne takováto buchta. To se ale nesmíš kdejakými sladkostmi přecpávat a lenošit. Začneme hned zítra s pořádným tělocvikem.
A opravdu začali. Všichni se jen divili, jak Janek každý den tlustého prince proháněl. Dřepy, kliky a ostatní cviky, to byl jejich každodenní program. Zanedlouho s nimi cvičila už všechna mládež ze zámku.
No a sladkosti, na ty Janek princi nedovolil ani pohlédnout. Pořádnou stravou, jakou i jemu mamka připravovala, tou prince krmil. Jídávali zeleninu, ovoce, vajíčka, černý chléb, sýr a mléko.
Dny ubíhaly jako voda a zanedlouho byl z prince šohaj jak se patří. Jednou ráno princ povídá Jankovi: – Pojďme se pasovat, jestli tě přemohu. A vskutku, Janek měl co dělat, aby ho princ nepoložil na lopatky.
– Teď už jsi pořádný chlap, povídá Janek princi. – Už se můžeme vydat na cestu a vysvobodit princeznu. Ale ještě si musíme nechat u kováře vykovat sedmipudové meče, abychom draka přemohli.
Brzy z rána, jen co slunko vyskočilo spoza kopců, uchystali se oba mládenci na cestu. Hbitě vysedli na vraníky, opásaní těžkými meči. Celý zámek je vyprovázel. Princezně Sedmikrásce se Janek zalíbil a tak mu dala na cestu růži, aby na ni nezapomněl.
Jeli mládenci přes hory i doliny, brodili se řekami a zdolávali všelijaké překážky, až přišli k hustému černému lesu, přes který by ani myš neproklouzla. – Nedá se nic dělat, povídá Janek, budeme se muset přes les prosekat. A tu se ukázalo, že vskutku i sedmipudovým mečem se umí princ pořádně ohánět. Jedním rázem přeťal i ten nejsilnější strom.
Když se prosekali lesem, zastavili před vysokou skálou, na které stál černý hrad. V skále byla velká díra, z níž se valil páchnoucí dým. Tam byl drakův brloh.
Janek vylezl na skálu a zdvihl veliký balvan. Princ zatím čekal před jeskyní. Najednou strašně zahřmělo a z díry vylezl sedmihlavý drak, kterému z tlam šlehal oheň. Hned se vrhl na prince.
Janek nemeškal, hodil na draka balvan a princ mu uťal všech sedm ohnivých hlav.
Potom se oba mládenci vydali do černého hradu, kde na ně už čekala šťastná princezna, která jim děkovala za vysvobození.
Jen co si trochu oddechli, vydali se na zpáteční cestu. Když přicházeli k zámku, zdálky jim už všichni mávali, starý král dojetím až plakal a Sedmikráska jim vyběhla v ústrety. Jankovi král odevzdal za statečnost slíbenou odměnu a ten ho požádal o ruku princezny Sedmikrásky.
Najednou tedy vystrojili dvě svatby. Kuchaři, kteří se chtěli udatnému princi zavděčit, napekli všelijakých sladkostí, že se pod nimi až stoly prohýbaly. Princ se však jen podíval na svého věrného druha Janka a řekl: – Mně doneste raději kus sýru a sklenici mléka, protože už nikdy nechci být tlustý.
