Jelikož nemůžeme s dědou Mrázem navštívit všechny rodiny, zajdeme si alespoň do jedné. Nejblíže bydlí Homiakovi, půjdeme tedy k nim, ano? Děda Mráz donesl všem dětem Homiakovým dárky. Elence donesl pěknou knihu, Ivanovi, který je od Elenky o dva roky mladší, diaprojektor a k němu mnoho diafilmů. Janička dostala panenku, Míša brusle a Zuzka, která je nejmladší, pěkného chundelatého medvídka, většího, než je sama. Děti dostaly navíc hromadu všelijakých sladkostí.
Po večeři se rodiče a děti usadili jako v kině a Ivan se chystal promítnout některé průsvitné fólie. Na Zuzčino přání vybral nejdřív diafilm o zvířátkách.
Zasunul do projektoru diafilm, zhasl světlo a na stěně se objevil první obrázek. Co na tom obrázku bylo, to bylo dost těžko uhodnout. Obrázek byl totiž vzhůru nohama. Po dlouhém hádání přišla Elenka na to, že jsou to kočičky a zajíčci. \"Obraťte rychle obrázek,\" žadonila Zuzka, \"protože jinak se kočičkám vylije mlíčko!\"
Potom začal promítat tatínek a Ivan četl doprovodný text. Nejdříve se objevil na stěně název diafilmu a potom zvířátka jedno za druhým. Na některém obrázku jich bylo i víc. Co říkají zvířátka - Milé děti, dnes zvířátka, co kolem vás žijí, povědí vám o sobě, co jedí, co pijí, jak vidí širý svět jejich vlastní oči. Pozor! Na plátno brzy kravička vyskočí!
Co hovoří zvířátka
Kravička: Včera pěkně zapršelo, travička porostla, donesu vám, děti, mlíčko, dost jsem se napásla.
Koník: V našem družstvu, slyšte děti, vše dělají stroje. Traktor dělá všechny práce, co bývaly moje.
Kozičky: Byl jednou jeden profesor, měl překrásnou bradu. Jak si ji má přistřihovat, chodil k nám na radu.
Oslík: Nejsme koně, ni zajíci, jsme oslíci pouze. Když myslíte, že jsme hloupí, tak to pravda není.
Husy: Kdo se koupe, je vždy hezký jako naše děti. Tam je zdraví, kde je voda, kde sluníčko svítí.
Krocan: Mně se voda nezamlouvá, a přece jsem krásný. Když myslíte, že to tak není, tak jste nerozumní.
Kohoutek: Moje žena, moje děti, ty jsou po mně, víte, říkají, že jsem nejkrásnější na tom širém světě.
Ovečky: Jsme ovečky bez rohů, beran je rohatý, ten už má let, ojojoj, a kožich sedratý.
Pejsek: Já jsem strážce, hlídám vás od jara do zimy, hlas mám dobrý: zaštěkám, vzbudím půl dědiny.
Kočičky: Dokud jsme malé, stačí míč, pro větší jsou myšky, naše mamka králíky hlídá, nesmí utéct z klícky.
Selata: Chroch, chroch, znamená: dobrou chuť, kví, kví: to je málo, z mála jídla nikdy ztloustnout se nedalo.
Čápi: Čápata, dítky naše, kdo vás nakrmí? Vždyť už vyschly všechny louže, neprší a nehřmí.
Obrázek
Na konci diafilmu byla jména autorů a to, že diafilm vyrobilo Studio populárně vědeckých filmů v Bratislavě.
Diafilm se všem velmi líbil. Dokonce i kočička, která za celé představení ani nemukla, se mraučením dožadovala nového diafilmu, a proto jí Ivan promítnul diafilm „O zvědavém koťátku”.