y
O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku
Král s královnou odjeli jednou ze svého zámku a jejich děti, princ Silomil a tři princezny se začali mezi sebou škorpit. Když už byl princ na své sestry hodně rozzlobený, přišli náhle do zámku tři králové: král Slunce neboli Slunečník, král Měsíce neboli Měsíčník a král Větrů neboli Větrník. A chtěli princezny za ženy. Silomil, jak byl na své sestry rozzlobený, řekl, že jim sestry dá. Králové si je hned odvezli na své zámky.
Když se král s královnou vrátili a dozvěděli se, co se stalo, naříkali velmi velice. Ale sotva začali trochu přemýšlet, poznali, že jejich dcery udělaly vlastně štěstí, když dostaly za muže takové mocné krále. Princi Silomilu se však brzy začalo stýskat. Řekl si, že už je dost velký a že by si měl také hledat nevěstu. I vypravil se, sedl na koně a jel.
Cestou se doslechl, že na nádherném zámku bydlí krásná princezna, o kterou se ucházelo už mnoho princů a králů, ona že však všechny i s jejich vojsky přemohla. Silomil si umínil, že zkusí také své Štěstí. Vešel do zámku a vidí na zdi viset nádherný meč, který sám od sebe vyskakoval z pochvy. Vyměnil jej rychle za svůj, ale vtom vešla princezna byla tak krásná, že se Silomilovi až dech zatajil. Vzala meč se zdi a vrhla se na prince. Jen se její meč dotkl princova, rozlomil se ve dví.
„Zvítězil jsi!“ řekla princezna. „Stanu se tvou ženou. Ale napřed musím na sedm dní odjet. Tu máš klíče od všech místností, všude můžeš vejít, jen do nejposlednější malé komůrky ne. Kdybys tam vešel, za ženu bys mě nedostal.“ Silomil to nevydržel a když na zámku osaměl, pln zvědavosti otevřel komůrku. Spatřil tam ke zdi přikovaného člověka. „Kdo jsi?“ ptal se. „Jsem král ohně, princezna porubala mé vojsko a mě zde přikovala. Moc tě prosím, vysvoboď mě!“ Silomil se smiloval a přeťal řetěz. V tu ránu byl král ohně pryč.
Krásná princezna se za sedm dní nevrátila a princ Silomil se velmi trápil. Uplynulo dvakrát sedm dní a smutný Silomil se jel poradit se svými švagry Slunečníkem, Měsíčníkem a Větrníkem. Za to, že jim Silomil kdysi tak rád vydal své tři sestry, mu švagři rádi poradili. Jeho krásnou princeznu prý ze msty polapil král ohně a vězní ji na svém zámku. Má tak rychlého koně, že ho předhoní jen jediný na světě a toho má zlá čarodějnice.
Vyzbrojen radami svých švagrů, vypravil se Silomil na hrad, kde zlá čarodějnice bydlila. Jen ji zhlédl, mráz mu přejel po zádech. Ale dodal si odvahy a řekl, že by chtěl být u ní ve službě za jedinou odměnu - jejího koně. „Dobrá,“ zaskuhrala čarodějnice, „služba u mne trvá jen tři dny. Každý den dostaneš jeden rozkaz a nevyplníš-li jej, neodjedeš odtud živ.“
Prvého dne měl Silomil hlídat dvanáct železných koní. Jistě by se mu byli všichni rozutekli, ale slunce začalo tak pražit, že se všichni koně uchýlili pod střechu a Silomil je snadno uhlídal. Druhého dne měl hlídat čtyřiadvacet železných koní. Jistě by se mu byli všichni rozutekli, ale tentokrát začal foukat tak prudký vichr, že se koně báli opustit ohradu a Silomil je opět snadno uhlídal.
Třetího dne měl Silomil podojit dvanáct divokých krav a připravit z jejich mléka pro čarodějnici lázeň. Zlatým bičem, který mu dal Měsíčník, šlehl každou z krav, takže je snadno podojil. Čarodějnice se zlostí třásla a rychle vlezla do lázně. V tu chvíli začalo slunce tak pražit, že mléko vřelo klokotem a čarodějnice se v něm uvařila. To už ale Silomil sedl na zázračného koně a ujížděl hledat svou princeznu.
Našel ji na hradě krále ohně připoutanou ke zdi. Volala na něho, aby rychle utekl, ale Silomil přeťal řetěz, jímž byla připoutána, vzal princeznu do náručí, vyskočil s ní na koně a už letěli. Ale král ohně je zahlédl, skočil na svého koně a začal je pronásledovat. Najednou však začal proti králi dout tak prudký vítr, že ho v okamžiku odnesl zpátky na jeho hrad.
Mezitím dojel princ s princeznou do rodného\'zámku, kde ho král s královnou už dávno oplakali. Tím větší byla teď jejich radost. Princ s princeznou, slavili hned svatbu a nejvzácnějšími hosty na ní byli král Slunce neboli Slunečník král měsíce neboli Měsíčník a král větrů neboli Větrník, jimž Silomil kdysi dal své sestry a bez jejichž pomoci by nikdy nenašel svou krásnou princeznu.
