Okolo pěnkava letí: \"Kampak jdete, milé děti?\" \"No kampak by? – Do doliny. Jdeme přece na maliny.\"
Zahlédneme u chodníčku na kameni ještěřičku. Kabátek má strakatý, samé drobné záplaty. Tak si sedí, jakby spala, myslel by sis, je to skála. Muška kolem zabzučí, ještěrka povyskočí, v očích se jí zablýsklo. Ham! – A mušky nebylo.
Co to kvílí, co to letí? To se sojka lekla dětí. Každému hned vyklevetí, že je v lese hejno dětí.
Cože je to za lékaře, co se stromem promlouvá? Na jedli či na dubu zaklepe či zabubnuje: duby-duby-dub! Když červíky posbíral, už je zdravý dub. Datel je to – nevěříte? Jen se dobře podívejte na tu jeho hlavičku; červenou má čepičku.
Co to tamhle poskakuje, a po dětech pokukuje? Hopsa-rasa, cupy-dupy. \"Ty zajíčku, nebuď hloupý. Nemusíš se dětí bát, každý z nás tě vidí rád.\"
Tady v houští něco šustí. Uhodnout to dokážeš? Jde hromádka jehliček, cosi hledá rypáček. Jé, vždyť je to ježek! Když jsme k němu přišli blíž, ježek funěl, šustlo listí, jen klubíčko uvidíš. A rypáček – už je pryč.
Cesta vede podél buku. Najednou tu zaslechneme: \"Kuku-kuku!\" Co to bylo? Kukačka. \"Ku-kuk, děti, kuku-kuku, brouky chytám na buku.\"
Hupky-cupky veveřičky, po větvích hup nad keříčky. \"Kampak že tak spěcháte?\" \"Jdeme k jídlu, děti zlaté. Honí nás hlad. Však se zase rozehráme, když ty šišky ohryzáme. Když semínka pojíme, honit se zas půjdeme.\"
Na mýtině vedle trnky travičkou se krmí srnky. Spatřily nás. – Hop! Hopsá srnka z té mýtiny k své mamince do houštiny. Hopy – hopy – hop!
Zda vidíte ty vývraty? U nich jelen parohatý! Dívá se nám do očí. Zůstali jsme, zkamenělí, hrůzou ztichlí, oněmělí. Najednou se otočí – mocný jelen parohatý, a nikoliv skokem – vážným krokem zašel hrdě za vývraty, mocný jelen parohatý. Tam se ztratil, v lese, v háji, ať ho lidé nehledají.
Zde maliny, tam maliny, nejsou vidět od doliny. Ale zvedni větvičku, hned máš plnou konvičku. Sem, maliny, sem skákejte, do hrnku se ukládejte: pro tatínka, pro mamičku, pro bratříčka, pro sestřičku, na čajíček, na šťávičku. Pokud pro mě zbude pár, pobízet se nenechám.
Když jsme práci dokončili, s lesem jsme se rozloučili. Staré jedle zašuměly, tichý větřík vál. Až jsme vyšli na palouček, na rozloučenou nám cvrček říznou píseň hrál.
y
