y
O zlé koze
Byl jednou jeden pán. Jeho kozu neměl kdo pást. Sebral se tedy a šel hledat pasačku.
Potkal jedno děvče. „Nešla bys ke mně za pasačku? Budeš se mít dobře, nic jiného nebudeš dělat, jen tu kozu pást.“ Holčina přikývla.
Pán ji zavedl na svůj zámek, dal jí najíst takových dobrot, o jakých se jí ani nezdávalo, a poslal ji s kozou.
Pasačka vodila kozu po mezích na nejpěknější trávu a přitom si zpívala, až se hory zelenaly. Koza se napásla a děvče ji přivedlo domů.
Pán se kozy zeptal: „Pověz kozo, jak tě napásla?“ Koza povídala: „Napásla mě! Přivázala mě k suché metlici, sama si hrála s pány mládenci!“
Pán se dopálil a pasačku vyhnal.
Našel si druhou, ale když koza zase žalovala, také ji vyhnal a najal si třetí pasačku.
Poslal ji s kozou šel zpovzdálí za ní. Viděl, že pase dobře. Ale koza žalovala zas.
Pán se rozhněval, popadl milou kozu a jak ji dřel, tak ji dřel, polovic hřbetu ji odřel.
Koza vřeštěla, vysmekla se pánovi a honem pryč, utekla k jedné babičce na půdu.
Babička šla na půdu pro mouku a koza spustí: „ A já, koza rohatá dopolovic odratá, kdo sem přijde, každého sežeru.“
Babička plná strachu odešla z chaloupky. Jde, chudák stará, plačky a potká zajíce. „ Pročpak pláčete, babičko?“
Babička mu pověděla a zajíc – že tu kozu vyžene. „To budeš hodný,“ řekla babička a se zajícem se vrátila k chaloupce.
Zajíc leze na půdu, vystoupí na první schod a koza spustí: “ A já koza rohatá – ..“. Zajíc sklopil uši a upaloval do lesa. Babička plačky za ním.
Potkala lišku. „Babičko, copak je vám, že tak pláčete? Babička lišce pověděla a liška – že tu kozu vyžene.
„Už tam byl jeden a nic nespravil“, řekla babička. „Ale já jí vyženu,“ slibivala liška. Šly tedy k chaloupce.
Liška leze na půdu, přijde na poslední schod a koza najednou začne:“ A já koza rohatá, dopolovic odratá -..“
Liška zdvihla ocas a horem pádem po schodech dolů a utíkala do lesa. Babička za ní a plakal ještě víc.
Jde a jde a potká ježka. „I neplačte,“ řekl ježek, „ já vám tu kozu vyženu!“- „Nevyženeš, holečku, už tam byli dva a nevyhnali ji!“ – „Jenom pojďte,“ řekl ježek. Tak šli.
Ježek stoupne na první schod a koza spustí: „ A já, koza rohatá dopolovic odratá, kdo sem přijde, každého sežeru.“
„ Jen si vřískej, však ti dolů pomůžem,“ zavolal ježek a lezl dál.
Přišel na půdu, skočil koze na to odřené místo na hřbetě a píchal a píchal.
Koza vřeštěla, metla z půdy dolů a vícekrát už tam nepřišla.
Babička byla ráda, že zas může být doma. Dala ježkovi hodně jablek a děkovala mu, že tu kozu zahnal.
