y
Polední vítr
Byl jeden sedlák se ženou a byli velice chudí. On byl hodný, ona velice zlá.
Jednou vyprosila žena u souseda trochu žita a poslala muže do mlýna, aby dal žito semlít. Mlynář mu žito semlel a sedláček šel s moukou na ošatce domů. Tu se zvedl náramný vítr a mouku z ošatky odfoukal.
Doma sedlák pověděl, co se mu přihodilo. Žena mu začala nadávat a potom ho poslala k větru, který mouku rozfoukal, aby mu ji vrátil nebo zaplatil. I šel sedlák nevěda, kudy kam, až zamířil k lesu.
Přišel do lesa a potkal stařenku. „Kam jdeš? Co tě přivedlo sem, kam málokdy ptáček zalétne a zvíře zaběhne?“ zeptala se ho. „Milá matičko,“ povídá ji sedláček, „přišel jsem, že jsem musil.“ A vyprávěl jí, jak šel do mlýna a potom zpět, jak mu vítr mouku vzal a co bylo doma. „Pojď se mnou,“ řekla stařena, „jsem matka větrů a mám čtyři syny. První je vítr východní, druhý polední, třetí západní a čtvrtý půlnoční. A který ti mouku vzal?“ – „Polední babičko,“ řekl sedlák.
Stařena vedla sedláčka dál do lesa, až s ním přišla do chaloupky. „Tady přebývám, chlapče!“ pravila. „Vylez na pec a dobře se zabal, mé děti už brzy přijdou.“ – „A proč se mám zabalit?“ ptal se sedlák. „Protože můj syn – půlnoční vítr je velmi studený, snadno bys mohl zmrznout.“ Potom se začali synové vracet domů.
Když se vrátil polední vítr, zavolala stařenka sedláka a řekla: „Je tu na tebe žaloba, že ubližuješ chudým lidem. Tomuto sedlákovi jsi rozfoukal mouku, kterou nesl na ošatce. Nyní mu zaplať!“ – „Dobře matičko,“ odpověděl vítr, „já mu ji zaplatím.“ Potom řekl sedlákovi: „Vezmi si tento košíček, je v něm všecko, nač pomyslíš.“ Když se ti něčeho zachce, tady jenom řekni: „Košíčku dej mi to a to!“ – a v okamžení ti to dá. Tak máš mouku zaplacenou a jdi domů!“
Sedlák uctivě poděkoval a šel domů. Doma dal košíček ženě a řekl: „Tuhle máš, ženo, košíček. Je v něm všecko, co se ti zlíbí, jen požádej.“ Žena vzala košíček a řekla: Košíčku, dej mi pěkné mouky na chléb!“ Košíček jí dal mouky na chléb a ona potom žádala ledaco jiného a košíček jí to všecko dal, koláče, cukrovinky i peníze.
Po několika dnech jel kolem vzácný pán. Jakmile ho žena spatřila, řekla muži: „Jdi a pozvi pána k nám na hostinu!“ I vyšel sedlák z domu, běží za kočárem a zve pána na hostinu, protože zatím doma žena požádala košíček o všecko možné a vystrojila hostinu. Pán tomu však nevěřil a poslal jenom své průvodce, aby se přesvědčili, co a jak.
Přišli k sedlákovi a velice se podivili. Chalupu měl na spadnutí, ale na stole bylo jídel jako u boháče. I sedli za stůl, pili a jedli a byli veselí. Tu jeden zpozoroval, že selka, když něco potřebovala, žádala to na košíčku a on jí to dal. I poslali nenápadně sluhu, aby dal u košíkáře udělat takový košíček jako měla selka. Potom jej vyměnili za ten čarovný košíček a brzy odešli.
Večer selka poklízela a všecko zbylé jídlo vyházela ven, protože si mohla navařit na druhý den čerstvé. Příštího dne přišla ke košíčku a žádala ho, čeho potřebovala, ale košíček nedával! „Starý plesnivče,“ obořila se na muže, „podívej se, košíček už nedává! Jdi k větrovi a požádej ho o nový košíček, jinak se nevracej!“ hrozila mu pěstí.
Sedlák šel do lesa, vešel do chaloupky a promluvil se stařenkou, s matkou větrovou. Brzy potom se vrátil polední vítr, sedlák mu žaloval na ženu a vítr pravil: „Pomohu ti. Tady si vem bečku a odnes ji domů. Bude-li ti žena spílat, postav se za bečku a řekni: “Patero z bečky, bijte ji!“ A když ji pořádně zvalchují, tedy řekni: „Patero, zase do bečky!“ Sedlák slušně poděkoval a šel domů.
„Tuhle máš místo košíčku bečku,“ pravil ženě, když se vrátil. Žena se rozlítila, že jí po bečce nic není, že chce košíček, a běžela pro vidle a s vidlemi na sedláka. Sedlák se postavil za bečku a řekl: „Patero z bečky, bijte, jak náleží!“ Tu vyskočilo z bečky pět mužů a dali zlé ženě co proto, že sedlák brzy volal: „Patero, zase do bečky!“ Stačilo, a žena byla na sedláka mnohem hodnější.
I začal sedlák o svém košíčku přemýšlet, protože měl podezření, že mu jej páni vyměnili. Pověděl to ženě, a ta řekla: „Když máš teď tuto bečku, vyzvi pána na souboj a trvej na tom, aby ti košíček vrátili.“ I vydal se sedlák k sídlu pánovu i s bečkou a řekl mu, co si myslí. Také ho vyzval na souboj, jestliže mu košíček nevrátí. Pán se mu vysmál, svolal své lidi a poručil jim, aby sedlákovi nařezali.
Sedlák stačil jenom zavolat: „Hej, pane, vrať mi košíček, sic bude s vámi se všemi zle.“ A protože ho nepřestali bít, poručil: „Po pěti na každého z bečky! Bijte pořádně!“ To byla mela, všecko se válelo po zemi!
Pán se ulekl a volal zplna hrdla: „Sedláčku, přestaň, hned nařídím, aby ti košíček vrátili!“ Sedláček tedy pokojně poručil: „Hej, hej, mládenci, všichni zase do bečky! A tak všichni nechali bití a vlezli zpět do bečky.
I přinesli lidé košíček, vrátili jej sedláčkovi a ten si ho odnesl domů i s bečkou. A měli se se ženou dobře, měli se rádi, a žena byla na muže hodná až do smrti.
