y
O krásné pasačce
Malá Mája byla pasačkou. Každé ráno vyháněla na pastvu ovečky.
Jednou, když pásla poblíž cesty, jel tudy mladý princ hledat si nevěstu. Měla být skromná, pilná a upřímná. Když uviděl Máju, ptal se jí, jak se jí daří. „I dobře,“ odpověděla, „až si vezmu prince, budu chodit v samém zlatě.“
Princ jí řekl, že se to nikdy nestane a jel dál. Přijel do cizí země a tam se mu zalíbila princezna, o níž se říkalo, že je skromná. I požádal ji o ruku a odjel do svého království. Potom čekal, až k němu přijede nevěsta na návštěvu.
Vydala se na ni s pyšným průvodem a jela kolem cesty, kde Mája pásla ovečky. Nevěsta se jí ptala, jak je daleko k paláci, a pasačka způsobně odpověděla. Přitom řekla, že tam mají kámen, který o každém řekne, co je zač.
Nevěsta dojela před bránu paláce, šlápla na kámen a ten řekl: „Pozor, pozor, ta ti lhala, když ti skromnost slibovala. Pozor, pane, té se střez, její skromnost je jen lež!“ Když to princ uslyšel, nechtěl o nevěstě více slyšet.
Vydal se za druhou nevěstou. Byla krásnější než ta první a všichni o ní říkali, že je neobyčejně pilná. Princ ji požádal o ruku a pozval ji k sobě do paláce.
Také druhá nevěsta jela s průvodem kolem malé pasačky a pyšně ji pozdravila. Krásná Mája jí pověděla o čarovném kameni a hrdá nevěsta hned zchladla.
Když přijela před palác, postavila se na kámen, a ten hned začal: „Pozor, pane, ta ti lhala, když ti píli slibovala. Pozor, pane, té se střez, její píle je jen lež!“ Když to princ uslyšel, nechtěl o druhé nevěstě slyšet.
Potom se vydal hledat štěstí po třetí. Když uviděl u cesty malou pasačku, pozdravil ji a ptal se, jak se má. „I dobře,“ odpověděla, „třebas chodím v cárech. Až si vezmu prince, budu chodit v samém zlatě.“ Princ řekl, že k tomu nikdy nedojde, ale Mája tvrdila, že ano.
Našel třetí princeznu, ze všech nejkrásnější. Říkalo se o ní, že je upřímná. Když jela k princi na návštěvu, zastavila se s pasačkou. A také se dozvěděla o čarovném kameni, ale vůbec tomu nevěřila.
Zářící pýchou, přijela k paláci a šlápla na kámen. A ten hned spustil: „Pozor, pane, ta ta lhala, když ti přímost slibovala. Pozor, pane, té se střez, její přímost to je lež!“
A tak odjela s nepořízenou a zahanbeně od paláce také tato nevěsta. A tu se vyšvihl princ na koně naposled a jel do světa pro nevěstu. Potkal se s malou pasačkou a zase spolu mluvili jako předtím a krásná Mája se nedala.
Po delším hledání nalezl princ nevěstu ze všech nejkrásnější a nejbohatší. Všichni o ní říkali, že je skromná, pilná a upřímná. I požádal ji o ruku a odbyly se zásnuby. I tuto princeznu poprosil, aby ho poctila návštěvou.
Cestou do paláce se potkala s malou pasačkou. Ptala se jí, jak se vede princi, a přitom se od Máji dozvěděla o čarovném kameni.
Jak to uslyšela, hned pasačce navrhla, aby jela do paláce místo ní. Malá Mája řekla, že pojede. Svlékla své hadříky a naházela je na zem. Potom se oblékla do princezniných šatů a jela k paláci.
Když šlápla na kámen, hned začal: „Pozor, pane, ta je jiná, ta je skromná, pilná, přímá. Pozor, pane, té si važ, s lepší už se neshledáš!“
Když princ uslyšel co kámen povídá, běžel krásné nevěstě vstříc a řekl: „Tu si vezmu a žádnou jinou.“ Poklekl před ni na koleno a políbil jí ruku.
Aby svou nevěstu vždycky hned poznal a s jinou si nemýlil, zapletl jí do vlasů zlatou čelenku. Potom ji propustil domů se slibem, že si pro ni brzy přijede.
Když Mája přijela na louku ke svým ovečkám, vrátila cizí princezně krásné šaty a oblékla se do svých hadříků. A pásla ovečky jako předtím.
Po nějakém čase vyjel princ na koni pro nevěstu. Cesta ho vedla jako vždy kolem krásné pasačky. Zvesela Máju pozdravil a ptal se jí, jak se jí daří.
„I dobře,“ pověděla Mája, „třebas chodím v cárech. Až si vezmu prince, budu chodit v čistém zlatě.“ „Ale toho se nedožiješ,“ řekl princ. „I dožiju,“ usmála se Mája a náhle sklonila hlavu.
Jak to učinila, ve vlasech se jí cosi zatřpytilo. Princ přistoupil blíže, a co vidí? Malá pasačka měla ve vlasech zlatou čelenku! A princ poznal, co se stalo.
Protože byl moudrý a spravedlivý, ihned pochopil, že by krásnější a lepší ženu nenalezl. Zvedl malou pasačku k sobě na koně a odvezl si ji do paláce.
A tak došlo přece jen na slova malé pasačky. Která dívka chce v životě něco dokázat, nechť je skromná, pilná a upřímná.
